Letošní sprintový mistrovský víkend se uskutečníl pod taktovkou LPU. Po oba dva dny organizace klapala a závodům se nic nedalo vytknout. Navíc nám přálo i počasí, což lze považovat za velké štěstí, když ještě pár dní před závodem to spíš vypadalo na listopad, než na květen.

Konečně jsme se dosčkali letošního prvního závodu českého poháru. Byl jím sprint v centru Šumperka. Už od 10mily jsem se necítil nějak ve své kůži, tak jsem od sebe žádný extra výkon neočekával.

Svoji první 10milu jsem běžel přesně před 10 lety v roce 2009. A ta letošní v Glimåkře byla jen asi 30 km od té v Perstorpu před 10 lety.

Podle předpovědi počasí kolidoval datum nejchladnějšího dne za poslední týdny s datem letošního MČR v nočním. A opravdu, celý den panovalo počasí, že by psa nevyhnal.

Zima se letos opravdu vydařila, a stejně tak moje zimní příprava. O víkendech jsem polykal desítky kilometrů na lyžích a ve všední dny jsem k tomu přidával rychlé běžecké kilometry,

Sezónu tradičně zakončuje domácí šampionát štafet a družstev. Letos to však spíš vypadalo jako v létě. Teploty atakovaly dvacítku a na nebi se za celý víkend neobjevil ani mráček. Jaký to rozdíl oproti loňsku, kdy jsme celý víkend na shromaždišti klepali kosu.

V minulých dvou ročnících sprintových štafet jsme brali vždy bronzovou medajli. Loni na Špilberku především díky zásluhou nesoustředěnosti ostatních štafet a z toho pramenících disků a velkých chyb.

Letošní long sliboval krásné terény a zajímavé volby postupů. A pořadatelé z Prostějova a Konice nezklamali a po oba dva dny připravili pěkné a zajímavé tratě. Počasí také vyšlo. Nepršelo a ani nebylo příliš horko.