Zima se letos opravdu vydařila, a stejně tak moje zimní příprava. O víkendech jsem polykal desítky kilometrů na lyžích a ve všední dny jsem k tomu přidával rychlé běžecké kilometry, když k tomu přičtu stovky kilometrů na kole naježděných z

Sezónu tradičně zakončuje domácí šampionát štafet a družstev. Letos to však spíš vypadalo jako v létě. Teploty atakovaly dvacítku a na nebi se za celý víkend neobjevil ani mráček. Jaký to rozdíl oproti loňsku, kdy jsme celý víkend na shromaždišti

V minulých dvou ročnících sprintových štafet jsme brali vždy bronzovou medajli. Loni na Špilberku především díky zásluhou nesoustředěnosti ostatních štafet a z toho pramenících disků a velkých chyb. Říkal jsem si, že takové štěstí už se asi nebude opakovat. Letos

Letošní long sliboval krásné terény a zajímavé volby postupů. A pořadatelé z Prostějova a Konice nezklamali a po oba dva dny připravili pěkné a zajímavé tratě. Počasí také vyšlo. Nepršelo a ani nebylo příliš horko. Kvalifikace Parametry tratí slibovaly docela

Bažiny, močály, zabijácké mokré jámy, neprostupné hustníky, desítky minut chyb a taky medvědi. To vše mě prý mělo čekat na druhém ročníku závodů Tatry orienteering. Alespoň podle pamětníků loňského ročníku. Skoro až jsem měl před první etapou strach do toho

Shrnul bych to asi takhle: V sobotu se mi to moc líbilo, v neděli moc ne… I když ještě na Vysočině, terén letošního MČR na middlu nabídl vysočinské terény jen minimálně. I tak jsem si na něj už dlouho těšil,

Na první letošní pořádný pohárový víkend jsme se museli vypravit až k Mohelnici. Jel jsem tam jenom kvůli tomu, že razím zásadu, že na české poháry by se mělo jezdit. Jinak ale dva konkurenční republikové závody lákaly na o třídu

Už dlouho jsem se těšil na štafety a sprint v mém nynějším domovském městě Plzni. Štafety slibovaly krásný terén a kluci stavitelé zase vyrovnané fársty a kontroly blízko sebe. Sprint měl být v historickém jádru Plzně, přilehlých parcích, v pivovaru