Tak jsme se dočkali. Další covidová sezóna začala. Ačkoliv jsem to nečekal, tak nám bylo povoleno závodit. Sice jen s negativní PCR testem v omezeném množství a za zpřísněných podmínek, ale přesto. První dvojzávod českého poháru se běžel na Vysočině 🥰.

Hledáte krásný a náročný trailový výběh divokou šumavskou přírodou? Chcete dobýt několik vrcholů a užít si krásné výhledy a potkat jen minimum lidí? Pak určitě čtěte dále.

Na jednodenní koronavirové štafety jsme se vypravili na dálný slezský východ. Musím přiznat, že jet z Plzně na jeden den do Opavy, abych si zaběhal ve velkém hustníku, se mi vážně nechtělo. Když se k tomu přidala předpověď počasí, která hlásila na celý víkend zimu a déšť, tak se mi chtělo o to míň.

Na letošní long jsem se dost těšil. Kousek od Nového Města, hodně kopců, těžký terén. Říkal jsem si, že by se mi mohlo dařit. Víkend před závodem jsem se na oblásťáku cítil fakt dobře, takže jsem si říkal, že by to mohlo jít.

Po dlouhé pauze konečně nastal den D a my jsme se opět mohli postavit na start celostátních závodů. A hned nás čekal náročný program, kdy se v jeden den běžely hned dva mistrovské závody. Ráno MČR ve sprintu v Hradci Králové a odpoledne MČR sprintových štafet v Pardubicích.

Po dlouhé, skoro půlroční pauze způsobené takzvanou “pandemií koronaviru” jsem se konečně postavil na start oficiálního závodu v OB. Pořadatelé z Jindřichova Hradce připravili pěknou Ligu Vysočiny v České Kanadě (naštěstí bez medvědů 🙂 ).

V létě jsem se nechal překecat k účasti na LH24 2020, Extrémním vytrvalostním zimním závodě, kde člověk vybíhá celý den a celou noc na Lysou horu a zpátky dolů. Zní to šíleně? Taky že to šílené je! Hlavní kategorií jsou jednotlivci, ale já jsem s Davidem běžel kategorii dvojic - to se mi zdálo ještě jakš takš přijatelné, protože nejsem zrovna vytrvalec.

Tradiční závěr sezóny, MČR štafet a družstev, se letos konal pod taktovkou PGP v jedněch z nejhezčích o-terénu v Čechách v Tisu u Blatna. Po podařené štafetové sezóně jsme plánovali bojovat o medaile.