Převzato z Jantaru. Stojí to ale za to 🙂

1. Úsek – Matěj

První úsek, start 9 hodin ráno, 5°C. Není nic, co by pro mě bylo příhodnější než tohle. V týmu vládne pohoda, nepatříme mezi top favority, takže můžeme jen překvapit. Sice ode mě všichni očekávají, že přiběhnu přinejhorším první, ale když mi věří oni, tak si věřím taky. Nohy super. Posledních pár rovinek, shodit bundu a jde se na to. Jen já a mapa. A hlavně Pragovka a Hradec daleko za mnou. 10 sekund, 5 sekund. Start ala Velká Pardubická, cítím se skvěle, první dvě kontroly v hlavě, tak můžu jít dopředu. V lese jsem první, super. Je to neuvěřitelně rychlý, ale běžím na svoje kontroly sám, kde jsou všichni? Je to ještě rychlejší než jsem čekal, nestíhám číst kódy, sakra, než se stihnu kouknout, jsem skoro v půlce postupu, no nic je to docela lehký tak se to dá. Ha, první rádio, jsem těsně druhej, tak snad si na shromaždišti trochu oddychnou. Teď to začíná bejt nějaký zelený a neprůhledný, bacha na to, snad je to tady nefarstovaný. Uff jsem z toho venku. Chlup nikde, Panchy nikde, Flaška nikde, je to dobrý, zkusím do toho ještě prásknout. Průběh, pořád se cítím skvěle, jsem první, snad zvládnu pytlík. Ten povinnej úsek je sakra dlouhej. Ha, ten bílej les je tady úplně neprůběžnej, hlavně v klidu. Tak a ještě jedna kontrola a je to tam. Teď už jen narvat doběh a úkol je splněn. Běž Péťo, běž. Nejdřív ze všeho vyčíst, jsem nervózní, bylo to rychlý, chyba se stát může i přes pečlivou kontrolu popisů. Proč se to tiskne tak pomalu! Ražení je OK, yes! Myslím, že by nám to mohlo sednout. Péťa trochu ztratila, ale běžela dobře, přeci jen kolem byly samý reprošky. Udr výborně, Lenďa nezklamala, Tak píkeji drž se, Ňufa máš celkem daleko. Povedlo se, tak to vypadá na boj mezi čtyřmi týmy, přesně jak jsme čekali, tak snad nebudeme tahat za ten nejkratší konec. Na řádě je Janďa, naše největší hvězda, tak snad to urve, ale Denisa taky běhá skvěle, potřebujeme pořádnej náskok. Noga a Chrobák, dvě minuty za nima Pája a další dvě Bet, tak co má na to Noga? Všichni mu věříme, když málem dokázal přefinišofat Vojcka, tak Chrobáka si kdyžtak vychutná. Tak tu nervozitu radši zapijeme svařákem. První rádio, Pája stáhnul 17 sekund, Bet půl minuty. To už musí vyjít! Čekáme nervózně na průběhu. Miloš fandí Chrobákovi, ale není to on. Uf. Teď je tam!! A Noga metr za ním, super, už cítíme medaili na krku. Pája pořád neběží, je daleko, Bet ještě dál, bude to nejhůř stříbro. Tak kdo z koho. Jsou na předsběrce a pořád spolu. Noga zase finišuje, a doslova letí, a naše ruce letí nahoru, bude to zlato, tak to nikdo nečekal, všichni jsme nadšení. Je to tam. Euforie, paráda, super, skvělý, neuvěřitelný! Jsme mistři!!

 

2. Úsek – Peťa

Po sobotním rozhodnuti, že dostanu příležitost bojovat v áčkovém družstvu, jsem si teprve uvědomila, do čeho jsem se to namočila. Se závodem družstev nemám takřka zkušenosti, takže jsem byla až překvapena, do jakého stresu mě uvede závod před startem. Protože jsem čekala, že se na veřejném úseku první závodník objeví později, celé čelo jsem minula. Pouze jsem zaslechla, že Matěj vede. Ale, jak jsou na tom ostatní týmy, jsem nevěděla. To mi stres ještě vice umocnilo. Závěrečný pytlík před předávkou byl nekonečný a já si připadala jako dítě, které jde poprvé do školy, ale nesmí chybovat. Cestou k mapám jsem si říkala, že musím hlavně koukat do mapy, protože né jednou jsem se letos přesvědčila, že chybuji na nejjednodušších postupech. Docela jsem byla i ráda, že mě holky na druhé kontrole doběhly a já mohla jít s nimi, zklidnit se a plynule pokračovat závodem. Trať krásně ubíhala, ale držet tempo bylo pro mě dost náročné. Ke konci první části se Markéta Tesařová začala pomalu vzdalovat. Společně s Katkou Chromou jsme začaly Maki dobíhat, ale nebylo to zadarmo. Na průběhu jsme byly kousek za ní, ale byly jsme úplně kožený. Nemilým překvapením bylo zjištění, že jsem na dohledávku sama a nikde nebyly vidět holky odbíhající od jiné fársty. Povedlo se mi vše dotáhnout do cíle bez závažnější chyby a předat v doběhnutelném kontaktu. Nikdy jsem se u vyčítací krabičky nebála více jako nyní. Úkol byl splněn a teď fandit. Následující průběh závodu byl úžasný. Moc jsem si ho užila. Byl to krásný zážitek a motivace do dalšího roku. Jsem nesmírně ráda, že jsem dostala příležitost se této akce zúčastnit.

 

3. Úsek – Udr

Před startem jsem se snažil co nejvíce se dívat na probíhající závod, abych se správně znervóznil a nažhavil na neskutečný úprk. Cíl pro mě byl jasný, předběhnout pár týmů, přinést to na druhém místě a neztratit moc na Dýma. Což se podařilo tak napůl, protože Dým na mě naběhl přes 2 minuty a vytvořil tedy 3 minutový náskok pro Žabiny. K trati nemám co říct, prostě kros, jsem rád, že jsem si dal osobák v průměru na km při závodě. Spíš bych vypíchnul pár momentů před závodem. Matějesko v sobotu hlásí, že je to v pohodě, že vždycky v nedě li bývají na tom prvním úseku všichni hrozně pomalí. Janďa se už od března těší na družstva. Noga po sobotě hlásí, že by si chtěl dát reparát a zaříznul by Chrobáka ve finiši. No a pak moje dilema po sobotě, jestli do A týmu postavit sebe (ukázkový střet zájmů) nebo Zvířete. V sobotu jsme oba běželi na minutu stejně, oba trochu s chybama, oba trochu kašel a rýma, oba nebojácnost být v A, oba dostatečně stabilní a spolehliví. Užuž jsem to chtěl losnout, ale Zvíře nakonec projevil menší dravost, hlad a touhu po A. Jsem rád, že všichni mají takový tým spirit a nepotřebujeme k tomu nominační manuály, převleky ani malůvky.

4. Úsek – Lenďa

Jak jsem si UŽÍVALA závod družstev ve Vracově 🙂 Přiznávám, že jsem před startem byla nervózní. Přeci jenom, letos už jsem toho tolik nenatrénovala a měla jsem trochu obavy, jak budu soupeřkám stačit. Uklidňovala jsem se ale tím, že prostě předvedu to nejlepší, co bude v mých silách, a pak už to bude na dalších členech týmu. Super bylo, že Ludva přišel z třetího úseku sám a já si mohla do závodu vyběhnout svým tempem a nenechat se nikým jiným stahovat jak na jiné farsty, tak k moc rychlému tempu ze začátku tratě. Běželo se mi velmi dobře fyzicky, přestože mě předběhla zdatnější Áďa Indráková ze Žabin, a až do průběhu shromaždištěm

jsem se vyvarovala jakýchkoliv znatelných mapových zaváhání. Chvílemi mě potkalo i ono “orienťácké štěstíčko”, kdy jsem od některých skrytějších kontrol zahlédla někoho odbíhat apod. V závěrečném pytlíku jsem pořádně nedočetla zeleno-žlutou oblast a na svoji kontrolu jsem doběhla trochu nejistě přes cizí farstu. Stálo mě to něco kolem 20-30 sekund a Áďa tak zvýšila svůj náskok. Po doběhu jsem i přes toto zaváhání byla se svým výkonem velmi spokojená a čekala, jak se závod bude vyvíjet dále. Musím říct, že takhle nervózní jsem už dlouho nebyla. Moc jsem si přála, aby to Radek na posledním úseku udržel na medailových pozicích. O to úžasnější to byl pocit, když Radek po cestě na sběrku (alespoň navenek) bez problémů předběhl Chrobáka a finišoval nám pro zlato! Byl to prostě super den, kdy jsme všichni předvedli téměř bezchybné výkony a ukázali, co v Pardubicích je J

 

5. Úsek – Píkej

Letošní sestava nebyla losována (jako loni) a asi nepatřila ani k favoritům. Moje forma se ukazovala posledních 14 dní jen ve špatných chvílích a tak jsem spíše cítil pokoru a chuť předvést lepší výkon než v sobotu. Ovšem v 9:32 mne Matiesko nakopnul. Hele, to půjde! To hodně půjde! Po oražení jedničky v rychlosti 2´50 (původně jsem měl napsáno 3´) na kilák, jsem věděl, že to bude jiný závod než v sobotu. Ve velmi rychlém sledu následovaly další kontroly, Žabiny B v protisměru, další kontroly… parkrát jsem zaváhal při dohledávce kontrol typu, jáma v lese. Ale neustále jsem měl v hlavě, že za mnou běží Janďa, a když moc neztratím, tak to bude dobrý. Hlášení na průběhu mě mile povzbudilo a tak jsem se snažil v pytlíku nechat úplně vše. Nějakým zázrakem se mi povedlo stáhnout 2 min na Žabiny A a motorkáři mi dali “jen” 4 minuty (takže dobrý). Zbytek už nebyl v moji režii, ale dívalo se na to pěkně. Oslavy, proběhly. Díky všem!

6. Úsek – Janďa

Družstva mají vždy jedinečnou atmosféru, takže i letos jsem se na ně moc těšila. Překvapivě jsem před startem nebyla ani moc nervózní. Věděla jsem, co od tohoto lesa čekat a jak do toho jít. Všechno šlo tak nějak přirozeně samo, až mě to takhle zpětně překvapuje. Závod nám všem vyšel skvěle, každý na svém úseku odvel skvělý výkon, ustát takto kvalitně všech sedm úseků, to je nádhera! Snad to nezní přehnaně, ale jsem proto na všechny své spoluběžce z týmu fakt hrdá! A na Radek na posledním úseku byl famózní.

7. Úsek – Noga

Kde začít. Klasika se letos měla běžet v borůvčí v kopcích na Skřítku a družstva na písku na rovině ve Vracově. Na který z těchto vrcholů se bude dát lépe vyladit na Studánce a Pipenci? Teda, ono to bude možná kromě příměstských lesíků u Ostravy jediné podobné místo, na které se tu dá vyladit. Ale rozhodování je jednoduché. Letos to s terénem prostě klaplo. I složení týmu je letos díky okolnostem docela nasnadě. Začátek pro fantoma prvních úseků, pak jeden černý kůň za druhým a přede mnou ještě fantom(ka) družstev. Co víc si přát? Ok, pět minut náskok a burčák na doběhu. Ale víte jak. Ráno na shromaždišti potkáváme Matieska. Je v neuvěřitelné náladičce. Je jasné, že to fantom zase dá. Kdo ho navíc viděl proletět diváckým úsekem, nemohl zůstat netečný a musel být odhodlán nechat v lese všechno. Dal to. Je zaděláno. Střídavě se choulíme ve stanu a vylézáme na průběhy. Hančidlo jde skvěle. Lu2 si to vodí jako pán, stejně tak Lenďa. Už se začínám převlíkat. Píkej stahuje čelo, motorky stahují Píkeje. Nevnímám. Tejpuju, převlékám se. Nedojeli ho! Je to na Jandě. Rozmrzám. Rozbíhám se. Janďa letí. Půjdu s Chrobákem. Taktika je po včerejšku jasná. Hlídat ho, nechat to na konec. V lese si opakuju Jandina slova z předávky. Kontroluju tempo. Na to, aby nás někdo dojel, jdeme příliš rychle. Bude to jen mezi námi. Doufám, že nerozfárstovali pytlík. 6 lidí přede mnou mi věří. Nerozfárstovali. Jdeme na předsběrku. Chrobák je zadejchanej. Jsme na hřišti. Přestávám vnímat. Jiný scénář neexistuje. Devět kiláků jsem na to čekal. Jdu nám pro vítězství. Díky všem, bylo mi ctí!

 

You may also be interested in

Jak to viděl team