Tak a nová sezona je tady. Bohužel kvůli bolesti kyčle jsem mohl běžet, a to jen s přemáháním, jen jeden závod. Vybral jsem si štafety, které mě baví nejvíc a jevily se jako nejdůležitější z celého víkendu, protože po roční přestávce se zase na JP běžel český pohár štafet. Jak už mám ve zvyku, tak jsem běžel první úsek.

Podle pokynů trenéra zni cíl na letošní sezónu jasně: obhájit vítězství v českém poháru štafet a medaile z MČR štafet”. Ten první cíl se nám bohužel po prvním víkendu poněkud vzdálil. No nebudu předbíhat.

Loni jsem běžel první úsek na všech štafetách, co jsem běžel a dohromady jsem ztratil jen 17 s. S tím jsem byl před závodem samozřejmě konfrontován, samozřejmě ze srandy, ale přeci jen to ve mě trochu hlodalo. Už před závodem jsem kyčel dost cítil a trochu se bál co to udělá v tom pekelným tempu, který se předpokládalo. Po startu jsem už ze zvyku vypálil dopředu, abych co nejvíc soupeřů setřásl co nejdřív, ale v terénu, kde někteří dokážou běžet na hranici 4:00 minut na km, se to dá těžko. Hned na začátku jsem musel vědomě trochu zpomalit, aby mě noha tak nebolela. Naštěstí tam nebyl nikdo, kdo by běžel rychleji a tak jsem se pořád pohyboval na čele. Takovýhle závody miluju. Člověk letí lesem v obrovském tempu a razí kontroly. Tohle je orinťák, jak si ho představuju. Nakonec jsem předával těsně druhej za Pájou Brlicou, těsně před pragovkou. Ostatní favoriti už byli docela daleko za námi, zejména Okáčko ztrácelo 7 minut, tak jsem si myslel, že bedna už tam padne, zvlášť když Noga probíhal na druhém místě. Potom jsem odjel do pardubic vyzvednout Karolínku a když jsme se vrátili, tak mi bylo hlášeno konečné deváté místo, čemuž jsem ani nechtěl věřit. Bohužel záhy vyšlo najevo, že Noga si hned za průběhem udělal něco s kotníkem a zbytek v podstatě už jen doklusal. Píkejův dobrý výkon už s výsledkem nic neudělal. Takže loňskou sérii všech závodů českého poháru mezi prvními třemi nezopakujeme. Tak mě snad aspoň přestane bolet ta kyčel.

MAPA

You may also be interested in

Jarní pohár 2016