Jen co skončila zima a lyžařská sezóna, je tu tradiční Jarní pohár. Na něm jsem nemohl chybět ani letos. Nejen, že mám terény v okolí Hradce rád a strašně mě v nich baví běhat, ale také mám rád kontaktní závody s hromadný startem, a Jarní pohár je asi jedinný závod v roce, který takový formát, mimo štafety, nabízí. Je to trochu škoda, protože kdyby se tak běžel třeba nějaký závod Českého poháru, kde by byla celá špička, tak by to byla velká zábava.

První závod sezóny

Sobotní štafety pro mě byly letošní O-premiérou. Závod s centrem v Praseku byl především velmi letecký. To ještě umocňovalo první použití bezkontaktního ražení na ČPŠ. To je mimochodem opravdu super a už se těším, až se tak bude razit všude. Již od samého začátku jsem se snažil nasadit vysoké tempo, aby se pole co nejdříve roztrhalo. Bohužel na jedničku jsem vyrobil asi jedinou chybu v závodě, kdy jsem moc nepochopil vrstevnice a doběhl na kopeček, místo do údolíčka. Prostě první kontrola v sezóně :D. Ač to byla chyba na 15 sekund, tak mi utekl Vojta Sýkora a za celý závod už se mi ho nepodařilo doběhnout. Ještě párkrát jsem ho viděl z dálky, ale nakonec mi v cíli nadělil přes minutu. Hodně slušný výkon. Od páté kontroly jsem běžel v podstatě sám. Asi čtvrt minuty za mnou běžel Dan Vandas. Na předsběrku jsem měl o malinko delší fárstu, kde se Dan dostal kousek přede mě. Takže jsem do cíle dofinišoval na třetím místě. Za mnou byla díra asi jen 2 minuty, protože závod byl mapově dost jednoduchý, a tak nikdo moc nekazil. Závod pro nás pokračoval dobře. Na druhém úseku to Noga vytáhl do čela. David na třetím nestačil pouze na famózně běžícího Romana Zbranka, od letoška hájícího barvy Zlína, na kterého, podle jeho slov, prostě neměl. Ve skvělém čase běžel Bet, který mocně stahoval, ale David nakonec druhé místo uhájil. Vcelku povedený úvod sezóny.

Klasika a hromadný start – to jde k sobě

Na klasiku na Jarním poháru jsem se těšil už dlouho. Hromadný start dělá z klasiky zábavnou a hlavně snesitelnou disciplínu. Je rozdíl, jestli jsem 90+ minut sám v lese na dlouhých nudných postupech, nebo jestli jsou kolem soupeři, kteří se pokouší o nástupy nebo, když člověk řeže motýlka, protože ví, že je to nejlepší šance na odpoutání se od soupeře. Kdyby to bylo na mě, tak by se tímto způsobem běhaly všechny klasiky.

Na jarním poháru sice chyběla česká špička, ale i tak to byl velmi pěkný závod. Hlavně od mlaďáků Vojty Sýkory a Tomáše Křívdy jsem čekal pořádný úprk. Hned od začátku se nasadilo vysoké tempo. Naštěstí se mi běželo skvěle, a tak jsem poměrně brzy začal závod vést. Za mnou se utvořila skupinka Křivda, Valeš, Remeš, ale nikomu se přede mě moc nechtělo. Před posledním motýlem se na nás dotáhl Vojta Sýkora a bylo znát, že se tempo zvýšilo. Tady měl trochu smůlu Jirka Valeš, protože z nás pěti šel jako jediný na druhé křídlo. Zbyli jsme tedy čtyři. Na vnořeném minimotýlku jsme se rozdělili spravedlivě 2+2 :). Při výběhu jsme byli s Tomášem Křivdou sami a zbylé soupeře jsem nikde neviděl. Motýlek jsme však oběhli rychle a bez chyby, a tak jsem tušil jejich zaváhání. V tuhle chvíli, asi čtvrt hodiny před cílem, jsem začal cítit, že nohy už nejsou tak čerstvé. Na poslední uzlovce jsme byli s Tomášem Křivdou společně a zbývaly poslední dvě kontroly. Šel jsem první a čekal, kdy soupeř roztočí svoje rychlé nohy a nastoupí. To se k mému údivu nestalo, a tak jsem si dofinišoval pro vítězství :). 18,7 km pod čarou, 19,5 naběhaných a 88 minut, pěkný závod a pořádná porce zábavy.

MAPA: štafety, klasika

You may also be interested in

Jarní pohár – orienťák tak, jak ho mám rád