Na tenhle pohárový víkend jsem se dost těšil, protože každé závody na Vysočiny jsou výzva. Bohužel předpověď počasí slibovala to nejhorší, co si vůbec dovedu pro závod představy. A moje noční můry se bohužel naplnily. Během víkendu se teploty šplhaly k historickým rekordům a nebe bylo bez mráčku.

V sobotu se běžela klasika. Od terénu jsem si sliboval hezký vysočinský zážitek, ale bohužel jsme celý závod běželi buď opravdu hustýma hustníkama, které jsem občas opravdu nedokázal proběhnout. Potom různě zarostlýma pasekama, plnýma kopřiv, vysoké trávy a podobně, kde navíc pařilo slunce opravdu velkou silou a  kompletně mě vysoušelo. Stavitel tratí chtěl asi využít všechny, dle jeho názoru, zajímavá místa na tratě, ale bohužel si neuvědomil, že klasika by měla být o něčem jiném, než o zašitých kontrolách v hustnících. Voleb postupů na trati bylo jen poskrovnu, což sice může být částečně chyba terénu, který moc voleb neumožňoval, ale stejně si myslím, že tratě šly postavit zajimavějc. Běželo se mi opravdu špatně, cítil jsem, že nohy nechtěji zrychlovat a mozek odmítá řešit složité úlohy. Nedělal jsem žádné velké chyby, ale do dohledávek jsem často chodil bez jasného plánu a zbytečně dělal chyby. Vše vyvrcholilo na 22. kontrole, kde jsem orazil jinou kontrolu a aniž bych si zkontroloval kód jsem pokračoval dál a v cíli jsem se divil, že jsem disk. Takže bohužel 103 minut utrpení v lese přišlo nazmar a moje naštvní bylo enormní. Malou kritiku bych si taky dovolil co se týče občerstvovaček. Na trati jsme měli tři, což by přibližně odpovídalo pravidlům o občerstvovačce každých 30 minut, ale myslím, že při teploě nad 30°C a 15 km mohly pořadatelé zaimprovizovat a jednu dvě občerstvovačky přidat.

V neděli jsem šel do závodu s tím, že musím zaběhnout dobře, i když na ten kus lesa nemám zrovna nejlepší vzpomínky, protože jsem tam na Lize Vysočiny v H14 strávil na asi čtyř kilometrové trati přes 70 minut a dodnes se mi ty chyby vybavujou :D. Vedro bylo ještě větší než v sobotu, ale tím, že se velká část middlu běžela v hustnících tak hustých, že ani slunce je neprosvítilo, tak se to dalo jakž takž vydržet, i když jsem teda cítil, že nohy neběží tak jak by běžely za normálního počasí. Hustníkové pasáže se střídaly s rychlejšími pasážemi v čistším lese. Trať se mi líbila, protože takhle si představuju správnej middle, i když kdyby byl kopcovatější, tak bych se taky nezlobil. Běžel jsem vcelku čistě, menších chyb jsem se však nevyvaroval a do dohledávak jsem občas nabíhal opravdu opatrně. V cíli z toho bylo nakonce 3. místo, což mě docela spravilo chuť po sobotním disku a navíc druhé letošní umístnění na bedně v českém poháru potěší.

You may also be interested in

Jednou si dole, jednou nahoře anebo ČP Štěměchy