Letošní vrchol sezóny, královská disciplína, a pořadatel Nový Bor. Tohle spojení ve mě vyvolávalo respekt, strach i hrůzu. V minulosti už Nový Bor ukázal, že mu klasiky prostě nejdou. Tentokrát to bylo naštěstí jiné. Prostor nad uranovou slojí v bývalém vojenském/polovojenském prostoru pouze s malým množstvím skal, tedy i mapa čitelná a musím nechat, že i dobře vytištěná, narozdíl například od MČR na middlu.

Před závodem jsem věděl, že mám dobře natrénováno a že když podám svůj standardní výkon, tak by to na finále mělo stačit. Bohužel jsem nezačal dobře, hned na druhou kontrolu jsem zvolil naprosto špatnej postup a už jsem někde za sebou cítil tři minuty za mnou startujícího olafa. Když jsem se trochu rozkoukal, a z kopcovaté časti se na chvíli sběhlo do rovinatější a letečtějsí částí, tak se olaf odněkud přiřítil a já jsem se v tu chvíli cítil dost blbě, protože jsem si říkal, že tohle je moc brzo. Nicméně jsme tedy běželi spolu a ukázalo se, že neběží zas tak rychle, a proto jsem byl schopnej dost často běžet i před ním, takže mám tentokrát čistý svědomí, že jsem se do finále neodvisel. Na konci závodu jsem byl pořád plný sil a cítil jsem se i po skoro 80 minutách fyzicky skvěle. Dobrý příslib do finále, kam jsem nakonec postoupil ze čtvrtého místa.

img00048Bohužel večer po závodě se trochu víc projevila nějaká virózka, kterou jsem cítil uz v pátek a spustila se mi rýma a začalo mě lehce škrábat v krku. Ráno před závodem to sice bylo lepší, ale pořád jsem necítil moc dobře, na to, že mám před sebou nejtvrdší závod roku. 15 km a 750 metrů převýšení dávalo tušit silný zážitek. Začal jsem rychle a říkal jsem si, že to můžu vydržet. Bohužel jsem nevolil dobré postupy, a i přes výborný fyzický výkon, srovnatelný z nejlepšíma jsem v první polovině trochu ztrácel, ale pořád jsem se pohyboval na začátku druhé destítky, což bych v cíli považoval za slušný výsledek. Bohužel v poslední čtvrtině trati mi totálně došlo. Začaly mě chytat křeče a běh už běh ani moc nepřipomínal. Docela mě to mrzí, protože myslím, že jsem měl letos i na první desítku. Celý závod mě ale bolelo v krku a myslím, že viróza si taky vybrala svoji daň v rychlejším úbytku sil, i přes gutar a enervit gel 🙂 Když píšu tenhle článek, pořád ještě smrkám a není mi moc dobře.

Mistrovství se mi nicméně líbílo, i když se nejednalo o můj nejoblíbenější, ba ani o druhý, třetí, čtvrtý atd. nejoblíbenější terén 😀 Pořadatelé se i vyšvyhli teplýma sprchama na shromaždišti, což rozhodně v česku není standard. Takže pořád doufám, že co nejdřív někdo uspořádá mistrovství někde na Vysočině, abych jim ukázal, jak se běhá 😀

You may also be interested in

MČR long 2014