MIR_9932_2_crw

 

Tentokráte ve Starém Plzenci v okolí hradu Radyně. Velmi rychlý terén, místy zpomalený nějakou tou skálou nebo neprůběžným hustníkem prorostlým obrovskýma ostružinama, kde se dalo ztratit i několik minut.
V sobotu při štafetách jsem běžel jako obvykle první úsek. Bohužel to nebyl optimální výkon co se týče mapy. Udělal jsem několik zbytečných chyb na postupech, což mě stálo lepší než osmé místo na předávce se skoro dvouminutovou ztrátou na prvního Chlupa. Ani další úseky nezaběhly úplně ideálně. I když Noga na druhým nás dotáhl na čtvrté místo, ale David se nevyvaroval chyb a propadl se až na konečné desáté místo.

O složení našeho nedělního družstva se rozhodovalo dost netradičně. Jisté místo měl jen vycházející hvězda Píkej 🙂 a na další tři místa jsme byli čtyři, a tak jsme si rozdali čísla a Píkej vybral jedno, které nepoběží. Černý Petr padl tentokrát na Davide, který to ale vzal se ctí. Tak jsem se dostal na první úsek Pardubického A družstva, které mělo ambice bojovat o medaile. Večer před závodem jsme pojali trochu jinak, než koncentrací a přípravou, ale místo toho jsme vyrazili v Plzni na výborné plzeňské pivo se odreagovat. A tahle taktika nám celkem vyšla.
Ráno byl start už v devět, což je pro mě naprosto ideální čas pro výkon. Cítil jsem se před závodem svěže a skvěle fyzicky. Začátek závodu jsem pojal na přání týmu trochu jinak a nezkoušel jsem to urvat hned od začátku, ale z druhého, třetího a po jiných farstách i dál, jsem držel čelo. Postupně jsem s Danáčem a Bajeříkem trochu odběhl zbytku pole, ale dvě kontroly před diváckou přišla chyba, kdy jsme přeběhli cestu a vběhli do tmavězeleného hustníku, kde jsme se prodírali neprostupným porostem ostružin. Naštěstí pro mě vběhlo plno lidí za náma, a když jsme se konečně dostali do bílého lesa, tak jsem se nejrychleji zorientoval a našel svoji kontrolu a probíhal jsem tak diváckým úsekem jako první. V pytlíku nás čekal průběh lomem, kde jsem prý měl jednodušší fárstování šel jsem ho bez chyby, takže jsem jako první přiběhl i do cíle s asi dvaceti vteřinovým náskokem před zbytkem favoritů. Bylo to obrovská úleva, protože v minulých letech jsem buď měl smůlu na farstování nebo jsem to zbytečně z nervozity kazil, ale tentokrát jsem předal na nejlepší pozici, jak to vůbec šlo.
Potom už pro mě začali nervy :). Tým si ale vedl skvěle. Martinka udržela vedení a udrovi předávala s luxusním náskokem před Chrobákem. Udr šel bez chyby a v cíli byl půl minuty před Chrobákem. Zuzka Hermanová šla taky skvěle a i přes bodnutí vosou a její alergii předávala na prvním místě s náskokem před žabinama a luxusním náskokem před Hradcem a Pragovkou. Pak přišel nejdelší úsek a největší hvězdy ve všech týmech. Píkej běžel s Milošem a bohužel strach z toho, aby jeden neutekl tomu druhému a vzájemné hlídání se vyústilo v několik chybek. I tak šel Píkej, ale dobrej závod. Něco neuvěřitelného však předvedl Ňuf. Na začátku si o dvě minuty stáhl Šéďu a na rádiu už měl staženo na vedoucí dvojici 4 minuty. Na průběhu už byl první, stejně jako v cíli. Milošovi s Píkejem nadělil 7 minut. Naprosto neuvěřitelnej výkon pro normálního smrtelníka. Nicméně na předposlední úsek vybíhali 4 holky dohromady. Jaňďa se musela hodně snažit, protože jsme potřebovali před posledním úsekem náskok aspoň na jeden z týmů Hradec/Žabiny. A Jaňďa se činila a doběhla spolu s Pragovkou s dvou a půl respektive tří a čtvrt minutovým náskokem před Žabinama a Hradcem. Teď už nezbývalo nic, než se modlit a přát Nogovi pevné nervy (a nám ostatně taky 🙂 ) Netrpělivě jsme očekávali zprávy z rádia, a když přišli, tak už jsme začínali doufat v medaili. Noga se stále držel s Betem a Pája Kubát byl minutu za náma a Chlup dvě minuty. Potom už jsme Nogu našima myšlenkama vytahovali z lesa. Na divácký úsek však první přiběhl Bet a o zlatu bylo rozhodnuto. Po chvilce se přiřítil Pája a i stříbro bylo pryč. Pak se chvíli, pro nás však věčnost, nic nedělo, když přiběhl Noga. Potom už jsme jen koukali na hodinky a čekali za jak dlouho přiběhne Chlup. Byla to přesně minuta dvacet. Dost malý náškok, ale aspoň nějaký.
Na doběhu bylo skoro úplné ticho, které bylo přerušené výkřiky radosti Pragováků a potom Hradečáků. Pak dlouhou dobu nic a pak se oběvil Noga a napětí vystřídala radost. Konečně se to povedlo a zbavili jsme se toho prokletého čtvrtého místa. Zklamaný Chlup doběhl asi jen půl minuty za náma.

You may also be interested in

MČR štafety a družstva = bronzová medaile