Na tradiční podzimní trojzávod jsme se letos sjeli do okolí Hořic. Jako první přišly na řadu štafety v Miletíně. Terén byl velmi pěkný. Hodně borůvčí, sem tam nějaký kámen či skalka a hodně hustníků. Jen v závěrečném pytlíku se vběhlo

Tak jsme na první áčka k “velké radosti” většiny závodníků museli vyrazit až do Opavy. Ač béčka v Písku nabízely mnohem lepší zážitky, tak razím zásadu, že by se mělo jezdit na Český pohár. Terén hodně zelený, mapa příliš podrobná

Nejvyšší vrchol Kamnicko-savinjských alp Grintovec jsme si nechali úplně na konec dovolené. Na rozdíl od Triglavu, kde jsme se pařili na přímém slunci, byl Grintovec celý den v mlze. Jak jsem posléze zjistil, bylo to k mému dobru. Neměli jsme

Napodruhé horu zdolám! Letos jsme vyrazili na dovolenou do Slovinska a vrcholem mělo být dobýt nejvyšší vrchol Slovinska Triglav. Na Triglav jsem šel už před čtyřmi lety s Tobiášem po OOcupu, ale to jsme netušili, že nahoře je to trochu

Letošní šampionát na Lipnici se velmi vydařil. Shromaždiště lepší než na mistrovství světa, s velkoplošnou obrazovkou. Plno místa pro stany i pro lidi. Stromy vrhající stín a lavičky volně k rozebrání. A parkoviště hned u shromaždiště. K tomu všemu krásné

Už zase do Jeseníků? 6,5 hodiny autem to je fakt paráda. Doufám, že krom družstev už do těchhle končin dlouho nezavítám. Několik věcí při sobotním dvojzávodě nebyl dobrý nápad. Nebyl dobrý nápad prohodit pořadí sprintu a štafet. Na třetím úseku

Taková aféra, jako kolem mistrovství republiky ve sprintových štafetách a sprintu už tu dlouho nebyla. Pořadatelé naprosto nepochopitelně nejdřív záměrně lhali o místě konání závodů, a následně, když se provalilo, že místo v Mikulově a Moravském Krumlově se poběží v

Kam se podělo jaro? Nechal jsem se přesvědčit a odletěl jsem na štafetové závody Stigtomtakavlen ve Švédsku. Letos jsme měl běžet třetí úsek v noční části štafet. První varování přišlo už v letadle, když nám kapitán oznámil, že ve Stockholmu