Kam se podělo jaro?

Nechal jsem se přesvědčit a odletěl jsem na štafetové závody Stigtomtakavlen ve Švédsku. Letos jsme měl běžet třetí úsek v noční části štafet.

První varování přišlo už v letadle, když nám kapitán oznámil, že ve Stockholmu je zataženo a -2 stupně. To by se ještě dalo, ale když jsem mířil vlakem do Katrineholmu, tak se k mrazu přidalo ještě husté sněžení.  A evidentně muselo sněžit už docela dlouho, protože když jsem dorazil na místo, bylo už dobrých deset centimetrů. Vůbec jsem nechtěl uvěřit svým očím a rozhodně jsem si nedokázal představit, ze v tom mám někdy o půlnoci běžet. Závody byly ještě asi 40 minut jízdy autem na jih, tak jsem se utěšoval, ze tam by sníh být nemusel. Když mě ale fresce ukázal na Facebooku postavený klubový stan zapadaný sněhem, tak jsem se začal smiřovat s realitou.

Kruté čekání na start

Naštěstí jsem měl čas si ještě trochu před odjezdem odpočinout v hotelu a nezmrznout na shromaždišti. Tam jsem dorazil v 9, tedy přesně v době startu prvních úseků. Přestalo sice sněžit, ale zato se vyjasnilo a začalo poměrně silně mrznout. I přes několik vrstev oblečení mi nezbylo nic jiného, než furt klusat, abych nezmrznul.

image

Fredde na prvním úseku prošlapával pěšinky obstojně a nakonec doběhl na 5. místě v kontaktu s čelem. Druhý úsek byl nejdelší. Na jedenácti kilometrovou trať se vydala vycházející hvězda švédského orientálního běhu, Isaac von Krusenstierna. Skvělým výkonem se dotáhl na čelo a předával první, těsně před štafetou Södertälje Nykvarn.

Překvapivě pěkný závod

Fyzicky jsem se cítil velmi dobře. Když jsem asi o půl dvanácté vyběhl bylo venku asi -8 stupňů a sníh byl ve formě prašanu. Řeknu vám probíháním hustých hustníků není ten nejpříjemnější zážitek. Ani pády, když se vám obličej celý zaboří do sněhu. I přesto jsem si to právě díky tomu dost užíval.

Můj úsek byl nefarstovaný, a tak jsme ve dvou vepředu neměli šanci odolávat dotírající velké skupině asi minutu a půl za námi. Místy bylo fajn, ze už se běželo po vyšlapaných pěšinkách, ale mimo ně se běželo poměrně těžko. Celou dobu jsem se snažil držet co nejvíce vepředu. Často jsem skupinu dokonce vedl, z čehož jsem neměl úplně dobrý pocit, když mapuju pro asi 15 lidí za mnou. Naštěstí to vždy dobře dopadlo.

image

Na druhém dlouhém postupu jsem měl tendenci to oběhnout po cestě, ale nakonec jsem se neodhodlal opustit skupinu. Škoda, protože nakonec vítězný Simonin to udělal a utekl nám o minutu a půl. Se skupinou jsem teda doběhl až na divácky úsek a pak se začaly dít věci. Všichni to začali najednou hrozně řezat, což mě vyhovovalo, protože jsem měl ještě dostatek sil. Navíc čelo šlo na předsběrku příliš doleva, čehož jsem využil a orazil ji jako první ze všech. Pak už jsem to jen napálil na sběrku a do cíle a nikdo mě nedokázal předběhnout. Je to hezký pocit dovézt tak velkou skupinu do cíle za sebou.

Před denní částí jsme tak byli druzí. Druhy den ráno bylo krásné zimní počasí. Asi jen -2 a jasno. Takže ani pocitově nebyla moc zima. Už jsme neměli v týmu takovou sílu jak včera, a i když kluci šli dobře, tak jsme dobehli 14. A to Jonas předběhl v pytlíku čtyři štafety, kteří zapomněli orazit sběrku a uvědomili si to až na doběhu. To byla docela sranda.

Letošní stigtomta byla tedy rozhodně silný zážitek. Nevím jestli se mi ještě někdy poštěstí běžet závod v takových podmínkách. Asi doufám že ne.

You may also be interested in

Stigtomtakavlen 2017 aneb hlavně nezmrznout