Naposled, když jsem jel LOBy, tak se jelo po louce, kde byly jen fleky sněhu a jinak se jezdilo po trávě. Na to asi nikdy nezapomenu. Po mnoha letech jsem se zase odhodlal jet na české LOBy. Centrum bylo ve stejném místě jako loňský MČR middle, tedy v lyžařském areálu Eduard v Krušných horách. Týden před závodem mrzlo a sněhu bylo víc než dost. Pak však přišla obleva a každým dnem ho ubývalo a popravdě jsem nevěřil, že se závody vůbec pojedou. Dva dny před závodem přišla zpráva, že se závod pojede, že je sněhu dost. V sobotu se jelo MČR v middle a v neděli ČP klasika a do obou závodů jsem se dostal do nejlepší kategorie, což vzhledem k tomu, že ani nejsem registrovanej moc nechápu.

V sobotu jsem si ještě cestou na jedničku říkal, že to vypadá celkem dobře, ale to bylo vlastně naposled. Většinou bylo jedno jestli se jede po čárce nebo plný, protože když se tam člověk snažil o nějakou pěknou jízdu na lyžích, tak bez šance. Často se jezdilo po kamenech, jehličí nebo klackách a některé kontroly byly píchnutý i mimo sníh. Nevěřil jsem vlastním očím a litoval lyže. několikrát, když jsem zrovna jel po tečce nebo lesem, tak jsem lyži zaháknul o nějakej klacek a válel se potom dlouho na zemi. Nejvíc jsem ztratil, když jsem jel do kopce a proti mě do mě najel soupeř. Moje lyže se mu zarazila za plast, co drží kotník a docela ostře ho píchla do stehna. Trvalo nám notnou dobu, než se podařilo oddělit. Jeho sténání při tom vypadalo, jak kdyby měl každou chvíli zemřít, ale pak rychle vstal a bez problémů pokračoval a dokonce mě znovu dojel. Ale ten samý závodník před koncem závodu nepochopitelně přešel na lyžích vyhrnutou hlavní silnici a mířil do lesa bez sněhu někam mimo mapu, znovu jsem nevěřil vlastním očím.

Nakonec jsem skončil až na 21. místě a absolutně nechápu, jak mohli ti, co byly v předu jet tak rychle. Nedovedu si představit jak se dá jet lesem a úzkýma stopama, kde jediný, co jsem dokázal byl soupaž, tak rychle. No ale asi léta zkušeností.

V noci na neděli se ochladilo a napadl poprašek, který tak akorát stačil na to, aby ukryl před našimi zraky kameny a klacky a holá místa. Klasika se jela zkrácená, protože v části lesa roztál sníh úplně. Jeli jsme dva okruhy a razili čtyřikrát uzlovku a k tomu jeli na dvou mapách, což není při lobu zrovna ideální to otáčet, zvlášť mě to nějak nešlo. Ale jinak jsem jel už trochu líp, našel jsem trochu způsob, jak se s těma úzkýma stopama vypořádat, ale třeba někteří jezdili dlouhý postup celý rovně přes les a to prostě není nic na mě. Někteří dokonce využili silnici na který byl jen poprašek. Kdyby nás viděl někdo neznalej, asi by si o nás pomyslel, že nejsme úplně normální. V neděli jsem nakonec dojel 12., ale zase jsem dostal pěknou nakládačku.

You may also be interested in

Tak jsem zase jel LOBy