Po osmi letech jsme se na velikonoce vrátili do školy v přírodě na Sklárně.  Užil jsem si už cestu tam, když jsem se z nádraží v Žihli rozhodnul pro cestu pěšky. Měl jsem štěstí, že jsem během těch asi pěti kilometrů po lesních cestách nikoho nepotkal, protože nevím, co by si o mě někdo pomyslel, když by mě viděl jak v ne zrovna outdoorovém oblečení a s obrovskou taškou na kolečkách jdu po rozbahněné lesní cestě.

Na místě jsem zjistil, že bohužel kvalita ubytování ani stravování se nezměnila. Jídlo se takřka nedalo jíst. Připadal jsem si jako bych se vrátil 40 let zpátky v čase. Daleko radši bych si připlatil za moderní ubytování a hlavně stravování, než abych musel snášet tohle, ale chápu, že pro 150 lidí se těžko hledá lepší ubytování v tak dobrém místě, co se týče dostupnosti terénu.

Teď k těm veselejším věcem. Terén je v okolí Sklárny opravdu krásný a přímo vybízí k běhu. Škoda, že nejsou moc aktualizované mapy, protože na těch, na kterých jsme běhali toho už kromě kamenů a vrstevnic moc nesedělo. Tréninky byly dost výživné. Mě hlavně potěšilo, že zkrátit kvůli bolesti kyčle jsem musel jen úvodní vrstevnicovku. Pak jsem to rozběhal a na konci už mě kyčel skoro nebolela, co mě ale bolelo, bylo stehno na té stejné noze, které je namožené od toho jak jsem na nohu při běhu došlapoval jinak než jsem zvyklej.

Na co jsem si musel stěžovat byla taky buzola, protože nějak stávkovala a ukazovala tak trochu random směry. Asi je čas na její výměnu.

Z tréninků, kterých bylo 8, což se mi zdá trochu přehnané a asi by neškodilo aspoň o jeden ubrat, ale zase se mi nechtělo žádnej sabotovat, když už jsou připravený, se mi asi nejvíc líbila “střídačka”, tedy rychle po cestě a potom na pár kontrol do lesa. Šli jsme to s Píkejem dohromady, abychom se trochu hecovali. Měl jsem z toho opravdu dobrý pocit, když jsem si ním dokázal držet krok, jak v lese, tak i na cestě. Došlo mi až v posledním kopci před cílem. Šli jsme taky zajímavý trojokruhový hagaby na mapě Volesko u Kralovic, kde terén silně připomínal Skandinávii a snad všechny kontroly jsme měli v jamách, což mě sice trochu rozčilovalo, ale jinak to byl zajimavej trénink. Jako obvykle jsme šli i noční. Moc se mi nedařilo. Byla dost zima a v buzole se mi udělalo hodně bublin a potom moc neukazovala sever, tak jsem si byl při odbězích dost nejistej, ale ten terén byl zase krásnej, až si říkám, že je škoda, že se tady už dlouho neběžely nějaké závody. V pondělí se tradičně běžely béďovy štafety, které sice už nestaví béďa, ale princip zůstavá stejný. Tedy farsty bez kódů a plno podiskanejch štafet. Byl jsem připravenej, že jako tradičně vyfasuju do štafety někoho, kdo se úspěšně ztratí a ještě to diskne, ale nakonec mi první úsek rozbíhala Martinka Zvěřinová (čest běžet v jedné štafetě z medailistkou ze štafet z mistrovství světa 😀 ). Druhému úseku se omlouvám, ale jméno jsem zapomněl. Sice trochu ztratil, ale nedisknul to a tak jsem musel běžet ze všech zbývajících sil, kterých už moc nezbývalo, abych jim to nezkazil. Nakonec jsem úspěšně se všema správnýma kontrolama dofinišoval pro druhé místo, yes, životní úspěch :).

MAPY: Bez cest, middle 1. část, middle 2. část, noční, Hagaby: kolo 1, kolo 2, kolo 3

You may also be interested in

Velikonoční soustředění Sklárna