Výheň u Doks – 3. a 4. ČP

Když bych měl vyjmenovat dva moje největší nepřítele v orienťáku, tak by to byly určitě vedro a skály v lese. To obojí se letos sešlo na prvním pořádném lesním pohárovém víkendu ve Skalce u Doks. A jak to pro mě dopadlo? Překvapivě dost dobře.

Sobotní pekelná middlo-klasika

Zatímco celý květen panovalo poměrně příjemné počasí, tak jakmile se na kalendáři objevil první červen, jakoby nad počasím převzalo vládu samo peklo. Nebe bez mráčku a teploty atakující 30°C jsou přítelem málokterého běžce. A obzvlášť v takovýchto terénech s prudkými výběhy v borových lesích. Taky se to ve výsledcích jen hemžilo výrazem DNF. A ti co doběhli, tak často ve velmi vyřízeném stavu. To byl i můj případ. Od začátku jsem měl tuhé nohy a bylo mi špatně. Naštěstí jsem měl s sebou dva gely, a v závěru bylo i dost občerstvovaček, takže jsem zvládl doběhnout bez žaketu a úplného uvaření

Samotná trať byla hodně náročná. Pořadatelé dostali výjimku, a tak se mohlo běžet na desítce. (s čímž nesouhlasím, protože desítka láká stavitele stavět klasiky s parametry middlu). Na třinácti kilometrech jsme měli celých 32 kontrol, což dávalo tušit, že tam asi žádný královský postup nebude. A taky že ne. Nejtěžší byl začátek. Trať jsme měli namotanou ve skalním městě. Middlová pasáž, která byla delší než normální middle, dala pořádně zabrat. Poté se pokračovalo delšími postupy už v hezčím terénu. Do skal jsme se vrátili až zase na konci závodu. Celkový souhrn klasiky je 110 minut, 15,5 km, 880 m převýšení a 15. místo se ztrátou 12 minut na vítězného Vojcka, což je pro mě nad očekávání dobrý výsledek. Zvlášť po té, jak jsem se při závodě cítil. Co musím ale zdůraznt je, že pořadatelé připravili naprosto výbornou mapu! Takhle perfektně zmapované a generalizované skály jsem ještě neviděl. Nebyly mapované zbytečnosti a i ve změti vrstevnic a skal zůstala mapa dobře čitelná.

MAPA
GPS záznam

Nedělní middle

Noc, kterou jsme přečkali pod širákem zas tak tropická nebyla, a tak když jsme ráno klepali kosu, už jsme se těšili až se zase oteplí. Jenže hned jak začalo slunce hřát, udělalo se zase nesnesitelné vedro. Náročná byla už cesta na start. Některé kategorie měli podobně dlouhou cestu na start, jako samotnou trať. Po třech kilometrech a 100 metrech převýšení nás naštěstí na startu čekal poměrně příjemný chládek. Člověku ale bylo líto těch dětí, které došli na náš start, načež zjistili, že jejich kategorie z něho nestartuje, a tak museli zase pěkně tři kilometry zpátky. Dát si vložený šestikilometrový rozklus pro ně asi moc příjemné nebylo :).

Pro mě to byl mapově asi nejpovedenější závod ve skalách, co jsem kdy běžel. Šel jsem bez větších chyb, k čemuž mi dopomohla opět skvělá mapa. Oproti nejlepším jsem šel dost pomalu, protože ve větší rychlosti bych asi dělal chyby. Přesto z toho nakonec bylo 13. místo, což opět znamená spokojenost. Příště by ale klidně mohlo být o dvacet stupňů míň.

MAPA
GPS záznam