BRONZ z MČR sprintových štafet!!

Za poslední tři roky to bylo letos, kdy jsme výraznější úspěch na MČR očekávali nejmíň. Soupeři se zdáli přiliš silní. Den před závodem Béďa rozhodnul, že poběžíme v sestavě Marta Fenclová, David Procházka, Jana Knapová a já. Jsem rád, že jsem dostal dvěru finišovat, protože jsem si to chtěl vyzkoušet a celkem jsem si i věřil, a to i přes neuvěřitelně nepovedený sprint v sobotu. Letos bylo shromaždiště a organizace závodu zatím asi nejlepší ze všech tří ročníků. Karanténa jen pro poslední dva úseky, dostatek místa na rozběhávání a hlavně žádné dlouhé čekání. Bylo to sice na úkor nutnosti sdílet závodní prostor s dorostenci, kteří se tam místy dost pletli, ale lepší než být hodinu a půl zavřenej v tělocvičně.

Ze začátku jsem nervózní vůbec nebyl. Po prvním úseku doběhla Marta třetí. David to udržel, ale za ním doběhla v těsném závěsu banda vlčáků. To už jsem nervózní být začínal. Janďa nás posunula na druhé místo, ale pronásledovatelkám se přiliš nevzdálila, a tak jsem vybíhal sice na druhém místě, ale v zádech jsem cítil Miloše, Beta, Páju Brlicu nebo Filipa Záveského. Naštěstí ze mě všechna nervozita hned po startu spadla a dokázal jsem se zkoncentrovat na závod. Hned jednička byla pěkně záludná. Musel jsem se na startu zastavit a najít v mapě kudy se na kontrolu dá dostat. Naštěstí jsem zvolil správně, protože hned tady například zhasly naděje našeho béčka, protože Filip postup nezvládl. Na dlouhém postupu na pětku jsem zvolil variantu zleva. Na konci postupu mě docvakl Dým. Naštěstí sám. Jeho tempu jsem úplně nestačil, ale zase mi nějak extrémně neutíkal, takže jsme se na trati míjeli, ale protože byla hodně farstovaná, tak jsem ho moc neviděl. Při průběhu diváckou kontrolou jsem si poprvé připustil, že by z toho mohla být medaile. Následovala ještě docela obtížná pasáž, kde jsem zvolil jiný postup než Miloš a na kontrole jsem ho měl zase nadohled. Pak mě však nějací dorostenci zablokovali další kontrolu a zase mi cukl. Nikdo další se zezadu nepřiblížil a tak jsem mohl poprvé v historii finišovat Pardubicím pro medaili. Nestačili jsme akorát na suverénní Hradec a na Žabiny, které nás porazili jen o 11 sekund. Jinak terén sice působil fádně, ale zarostlé sidliště, kde byla místy trochu snížená viditelnost plus areály školy a školky udělaly závod zajimávý. Mám osobně takové sprinty rád a závod jsem si fakt užil.

Jsem rád, že jsem nezklamal důvěru a dofinišoval na třetím místě. Zvlášť po sobotní sprintu, kterej se mi vůbec, ale vůbec nepovedl a skončil jsem až na chvostu výsledkové listiny. Byl jsem z toho fakt dost zklamanej, ale medaile mi to docela vynahradila. GPS sprint, sprintové štafety MAPA sprint, sprintové štafety