Po loňském roce, kdy bylo mistrovství štafet ve skalách, nám letos přál terén mnohem více. Pro dva členy naší štafety to byl terén takřka domácí.

Letošní výběr terénu pro mistrovství republiky na longu už se mi dlouho předem vůbec nezamlouval. A po závodě můžu říct, že to bylo strašné plýtvání krásným middlovým terénem na klasiku.

Na tradiční podzimní trojzávod jsme se letos sjeli do okolí Hořic. Jako první přišly na řadu štafety v Miletíně. Terén byl velmi pěkný. Hodně borůvčí, sem tam nějaký kámen či skalka a hodně hustníků.

Tak jsme na první áčka k “velké radosti” většiny závodníků museli vyrazit až do Opavy. Ač béčka v Písku nabízely mnohem lepší zážitky, tak razím zásadu, že by se mělo jezdit na Český pohár.

Výstup na Grintovec Nejvyšší vrchol Kamnicko-savinjských alp Grintovec jsme si nechali úplně na konec dovolené. Na rozdíl od Triglavu, kde jsme se pařili na přímém slunci, byl

Výstup na Triglav Napodruhé horu zdolám! Letos jsme vyrazili na dovolenou do Slovinska a vrcholem mělo být dobýt nejvyšší vrchol Slovinska Triglav. Na Triglav jsem šel už

Letošní šampionát na Lipnici se velmi vydařil. Shromaždiště lepší než na mistrovství světa, s velkoplošnou obrazovkou. Plno místa pro stany i pro lidi. Stromy vrhající stín a lavičky volně k rozebrání.

Už zase do Jeseníků? 6,5 hodiny autem to je fakt paráda. Doufám, že krom družstev už do těchhle končin dlouho nezavítám.