Tak je to tady, konečně jsme se dočkali, a i v Česku začala nová sezóna. Byl jsem zvědavý, jak to s mým novým, doslova ďábelským (8137666), čipem půjde.

Ač by to někoho mohlo pomýlit, tak jsem neběžel nic v Belgii, ale v Plzni u Boleváku. 6 kilometrový kros z půlky po asfaltu a skoro po rovině.

Po loňském triumfu na družstvech jsme všichni očekávali tento víkend. Objahoba titulu je těžká věc, hlavně psychicky. Ale věřili jsme si i na štafety, kde jsme chtěli prolomit pardubickou smůlu.

Po 6 letech se mistrovství na longu vrátilo na Vysočinu. Navíc do krásných terénů Žďárských Vrchů, které považuji za naprostou špičku mezi terény v ČR. Bylo to asi první MČR na klasice mezi dospělými, na které jsem se vyloženě těšil.

S příchodem podzimu přišel i tradiční štafeto-sprintový víkend. Jak už je letos zvykem, tak v okolí Brna.Sobotní ranní štafety byly pro mě trochu netypické, a to tím, že jsme běžel třetí úsek.

První závodní víkend na podzim tradičně patří dvojzávodu českého poháru. Letos jizerskohorský terén sliboval zajímavý a hlavně náročný orienťák. Nakonec to bylo pro mě hlavně utrpení. Víc jak týden před závodem jsem strávil hlavně na záchodě.

Tak to byl název doprovodých závodů k WOC 2016 ve Švédském Strömstadu. A název rozhodně nelhal. Fyzicky ohromě náročné terény švédského Bohuslänu prověřily

Před závodem jsem ještě neměl kotník úplně v pořádku a tak jsem věděl, že nebudu moct běžet naplno, ale co jsem nevěděl bylo, že pořadatelé připravili terén, ve kterým bych se i se zdravým kotníkem bál běžet.