První pohárový víkend: Travers-o
Prvních závodů českého poháru jsme se letos dočkali poměrně brzo. Na louce u Trutnova připravili pořadatelé tradiční kombinaci long – middle. Stačili mě ale naštvat ještě před začátkem samotného víkendu, když mě nalosovali dvakrát jako třetího od konce, ale co hůř do časů kolem 170. To mě docela vytočilo. Myslím, že by nikomu neublížilo využít nějaké moderní metody dělení trati, jako motýlek nebo okruhy, abychom mohli na klasice startovat třeba po dvou minutách a na middlu udělat víc startů, aby se počet lidí rozprostřel. To bohužel nikoho nenapadlo, a tak jsem s tím musel smířit, no a zas tak špatně to nedopadlo.
Nedělní klasika byla docela náročná. 14km 700 převýšení a k tomu docela teplo, což byl nezvyk. Trať byla postavená docela zajímavě. Žádné zákeřné dohledávky jak se na klasiku sluší a patří a k tomu i volby postupů. Některé pasáže se sice povedly míň, jako například postup na 6. kontorlu, kde byla kontrola úplně nahoře na kopci, kde listí pod nohama neskutečně klouzalo a kde od poloviny postupu člověk viděl objekt s kontrolou, ale trvalo dalších několik minut, než se mu tam podařilo vyšplhat. To mi připadá dost zbytečný. A další věc jsou traversy. Zdálo se mi, že když zrovna nelezu nějakej kopec, tak traversuju. Taky se to docela brzo projevilo, když se mi na špičkách udělali velký puchejře a poslední část závodu pro mě byla doslova utrpením. Na trati byly dva delší postupy. Na trojku byla možnost jít obíhačku po cestě nebo rovně přes kopce. Nejdřív jsem chtěl jít okolo, ale když cesta vedla dost do kopce, tak jsem se rozhodl jít rovně. Myslím, že to nebyla špatná volba. Rychle jak Víčko vrchem bych to nešel a ještě jsem ušetřil nějakou vzdálenost.
Postup na dvanáctku už dopadl z mého pohledu mnohem hůř. Byl to asi nejhůř zvolenej postup na trati, kde jsem přišel o lepší umístění než 6. místo. Moc jsem nepochopil vrstevnice a postup jsem šel rovně, ale uhnul jsem zbytečně moc doleva od čáry. Navíc se vloudila chybka v dohledávce.
No a od 15. kontroly jsem ztrácel hlavně kvůly puchýřům. I když jsem se to snažil kousnout, tak traversem a do kopce to bolelo jak čert. Konečné 6. místo není špatné, ale propastná ztráta skoro deseti minut na Páju Kubáta není dobrá.
V neděli se běžel middle. Minulé jaro jsem na obou middlech obsadil 3. místo a tak jsem byl motivovanej k co nejlepšímu výsledku i teď. Nekonečné čekání na shromaždišti na můj start mě dost unavilo a v 1 hodinu odpoledne už jsem se moc dobře necítil. Trochu mě motivovalo to, že za mnou startuje Šéďa a nenechat se od něj doběhnout by bylo pěkné. Po startu jsem šel mapově dobře, ale cítil jsem, že se nedokážu naplno rozběhnout. Navíc Ňuf postavil hodně kontrol do skalnatých svahů, který jsem v mapě v běhu nemohl rozšifrovat. Myslím, že terén nabízel dost možností a tak se šlo těm skalám vyhnout. Před dlouhým postupem na 14 mě docvakl Šéďa. Popravdě jsem to nečekal, protože jsem si říkal, že 2 minuty jsem tam nemohl ztratit. Ale když jsem viděl Šéďovo tempto, tak jsem viděl, že jsem fakt šel pomalu. Když už mě doběhl, tak jsem si říkal, že půjdu s ním, ale jeho tempo bylo natolik vysoké, že jsem hned na postupu na cestě na 14 začal ztrácet a ani v lese se mi ho nepovedl docvaknout. Závěrečná část bylo mnohem hezčí a tratě tady byly taky pěkně postavené. Cítil jsem se skoro jako na Vysočině. Do cíle jsem doběhl v čase 32 minut, a opět z toho bylo 3. místo. Kdybych druhou část trati neběžel se Šéďou, tak bych asi třetí nebyl, ale i tak by z toho bylo pěkné umístění. Aspoň teď vím, že musím trochu zrychlit.
