Zeleno-modro-bílá 10mila
Po 7 tiomilách za OK Kåre se nám letos naskytla nebývalá šance zaběhnout si za LPU. Běželo se totiž přímo ve Falunu ve slavném sportovním areálu Lugnet a tak domací OK Kåre běžet nemohli. I když je pravda, že plno běžců Mory nebo Malungu ve Falunu taky žije a běželi, takže by se asi nic moc nestalo, kdyby běželo i Kåre. Nicméně jsme ocenili možnost bojovat v pardubických barvách.
Sestava byla následující: 1. Já, 2. Píkej, 3. Udr 4. Filips 5. Noga 6. Lála 7. Honjan 8. Zbyňek 9. David a 10. Zvíře
Start byl letos hodně brzo a tak skoro celý první úsek byl za světla. To se mi líbilo. Před závodem nastal menší problém, protože jsem přišel na shromaždiště a zjistil jsem, že nemám čip. Naštěstí mi Aleš Jirásek půjčil svůj a tak byl problém zažehnán. Chvíli jsem také přemýšlel, zda si vzít světlo či ne. Nakonec jsem si ho vzal a když jsem viděl, že ho má většina lidí, tak jsem věděl, že jsem udělal dobře. Nakonec se docela hodilo. Hromadný start byl přímo pod falunskými skokanskými můstky. S číslem 222 jsem neměl úplně nejlepší startovní pozici. Hned po startu jsem se snažil tlačit rychle dopředu. Kolem mě to vypadalo jak na bojišti, když se hromadně padalo na štěrk. Mapový start byl hodně do kopce a na jedničku se pokračovalo ještě výš, skoro až ke Kårestugan, naší klubovně. No, po předchozím sprintíku do kopce jsem docela vytuhlej a ani po cestě to moc neběží. Na jedničku dlouhej postup, to nemám rád. Vím, že nejlepší by to bylo jít spodem po cestě, ale nikdo tam nejde, tak jsem srab a běžím s davem. Když ale zabočuje z asfaltky brzo do lesa, tak si říkám, že teda to ne a běžím dál po cestě. Naštěstí se plno lidí vydá za mnou, tak nejdu sám. V dohledávce jdu zase s davem a ještě dělám drobnou kličku. No nic, na dvojku je ještě delší postup. Mám fárstu nejdál ze všech. Volím ale postup po velký cestě přes občerstvovačky a pak nahoru na kopec. Nejrychlejší je to ale asi rovně přes kopce, zase trochu ztrácím. Poté sice běžím dobře, ale několikrát se mi bohužel stane, že na svoji farstu běžím sám, což mě vždy zpomalilo, na to, že tam bylo přes 300 štafet, tak mě to docela naštvalo, že jsem ve velký skupině jedinej, kdo jde na svojí kontrolu. Největší kličku jsem udělal 6 kontrol před cílem, kde jsem se pro změnu zase ocitl sám na svojí farstě. kontrolu jsem nedoběhl. Nakonec jsem doběhl 94., což rozhodně není výsledek, se kterým bych mohl být spokojenej, i když se mi zdálo, že běžím docela solidně. A jak jsem šel v porovnání s vítezem prvního úseku Antonio Martinezem Perezem? No, nic moc. Na jedničku byla moje obíhačka mírně rychlejší, ale chybka v závěru mě zpomalila.
Na dvojku už byla moje obíhačka mnohem pomalejší. Antonio šel rovně, přes kopce mnohem rychleji.
MAPA s mými postupy ZDE
Další vývoj štafety byl následovný:
Píkej na druhém úseku vyběhl, ale hned na mapovém startu mu zhaslo světlo, poté se ještě nekolikrát rozsvítilo, ale po dvaceti minutých definitivně odešlo a Píkejovi nezbylo, než běžet s náhradní bludičkou, se kterou bylo sotva vidět do mapy a věřit, že balík se kterým jde, půjde na jeho kontrolu. Bylo to ale mnohem pomalejší, než na co by měl se světlem a tak bohužel předával až na 122. místě.
Na třetí úsek vyběhl Udr. Ten běžel slušně a vylepšíl pozici na 88. místo, ale do naší vysněné top50 bylo daleko. Na Långa natten to dostal Filips naštěstí v balíku. Běžel velmi slušně, ale kdyby měl lepší vodiče, tak by běžel ještě mnohem líp. Nicméně vylepšil pozici o 11 příček a Nogovi předával 77. Další tři úseky byly pouze 6 km dlouhé. Noga šel dobře a i na krátkém úseku vylepšil pozici na 72. místo. Lála předával Honjanovi na stejné pozici. Honjan šel výborně a opět předával 72. Zbyňda na 8. úseku bohužel udělal desetiminutovou paralélní chybu a dvě místa ztratil. David obstojným výkonem jedno místo stáhnul a předával Zvířeti na poslední úsek na 73. místě. Zvíře se ukázal jako výborný finišman a doběhl na 66. místě. Není to sice TOP50, ale přes ty trable co měl Píkej se světlem je to dobrý výsledek. S číslem 222 jsme doběhli 66. 🙂 Tak si to zase za nějakej ten rok třeba zopakujeme