Na jarní pohár se každý rok těším, jakožto na jeden z nejhezčích závodů v roce. Nejinak tomu bylo i letos. Fotky z terénu z lesa u Újezdu u Přelouče už předem slibovaly pěkný, rychlý les a ultimátní orienťácký zážitek. A opravdu.

Povedené štafety

Sobotní štafety se sice běžely za chladného a deštivého počasí, ale v lese se každý rychle rozehřál. Střídaly se pasáže ultra-rychlé s pasažémi v hustníkách, které nebyly úplně zadarmo. Opět jsem běžel svůj oblíbený první úsek. Největším konkurentem se jevil býti Maroš, ale ten kvůli střevním potížím nebyl úplně ve své kůži. Nečekal jsem, že by se to v tak rychlém terénu moc roztrhalo, ale po nejtěžší hustníkové pasáži, kde byly tratě hodně rozfarstované, nás najednou vepředu zůstalo jen pár.

Vepředu běžel hlavně Vojta Sýkora, kterému nohy docela kmitaly a až do cíle se mi ho nepodařilo dostihnout. Až těsně před cílem se mi podařilo předběhnout také Frederyka Pryjmu. Předával jsem tedy na 2. místě Davidovi, který i přes své zranění podal poměrně dobrý výkon a Píkej se rval o příčky nejvyšší. Hradec byl moc vepředu, na ten jsme neměli, zezadu se už už tlačil Vojcek Král a ve hře byly také Luhačovice. Píkej se celou dobu držel na druhém místě a až těsně před sběrkou ho Vojcek dostihnul. I přes napínavý finiš se mu nepodařilo ho znovu předběhnout, a tak jsme v prvních štafetách v sezóně skončili třetí. Severka Šumperk, ale ukázala, že po akvizici Maroše budou letos hodně silní.

Na propršeném vyhlášení už jsem si mohli tleskat jen sami sobě (hlavní kategorie bych vyhlašoval na začátek)

Masová klasika

Nedělní klasika s hromadným startem v hradeckých (vlastně v tomhle případě Pardubických) terénech, to je moje. Celý závod jsem se bavil. Na startu se nikdo nenechal vyprovokovat a nevypálil dopředu bleskovou rychlostí. Po sedmiminutovém postupu na jedničku, kde bylo dostatek času si prostudovat celou trať, a zjistit, kam mám z jedničky vlastně odběhnout, začal být závod zajímavý. Ondra Semík to pálil, ale šel na stejnou jedničku a dvojku jako já. Trojku jsme měli ale rozdílnou. Odbíhal jsem tak sám a říkal jsem si, že je to dost brzo. Při odběhu z kontroly jsem ale viděl, že v těsném závěsu jsou Vojta Král a Fanda Kolovský. Společně jsme odběhli i druhé křídlo. Potom už podle očekávání šel do čela Vojcek, ale Šéma nám trochu utekl.

Po dalším křídle jsme doběhli na uzlovku, kde bylo možné se poprvé srovnat se zbytkem startovního pole. Nikdo jiný nás nepředběhl, ale těsně za námi uzlovku orazili i Jonáš Hubáček a Jirka Valeš a další borci. Do dalšího motýlka odběhl Vojcek na druhé křídlo než já. Já jsem běžel s Jirkou Valešem, který mi povídá, že musíme zrychlit, nebo nám Vojcek definitivně uteče. Po malém zaváhání mi i Jirka trochu poodbíhá. On prý Vojckovi záda ještě vidí. Já už běžím, ale pouze na Jirkovi záda a ostatní za mnou zase na ty moje.

Po několika delších postupech dobíháme na poslední společnou uzlovku. Kontrola je na vrcholu jedinného kopce na mapě. Jedinný koho vidím je Jirka Valeš. Po jeho malém zaváhání ho na vrcholu skroro dobíhám. Poté odbíhám na jinou větev a pak už nikoho (z čela) nevidím. Obě dvě křídla se mi podaří odběhnout celkem obstojně a říkal jsem si, že bych mohl být třetí, ale nevěděl jsem to jistě. Do cíle už zbývalo posledních pár, ne moc těžkých postupů, na nichž se už nic nestalo. Komentátor Ňuf mě v cíli ohlásil jako třetího, takže jsem byl spokojenej. Šéma s Vojckem mi sice utekli o tři minuty, ale 18,5 Km za 86 minut v půlce března není špatné.

Škoda, že se neběhá víc takových závodů, jako tenhle nedělní hromaďák, je to mnohem větší zábava, než klasické klasiky.