Někdy během zimy přišel Karolíně email, jestli bychom, když teď bydlíme spolu v Plzni, nepostavili skrýše. No tak jsme se toho ujali. Nikdy předtím jsem o tom závodě neslyšel. Jediné pokyny, které jsem měl, byly skorelauf na upravené turistické mapě, tak aby se naběhlo asi 35 kilometrů. Na mapě, kterou jsem od Aleše Hejny dostal, toho na první pohled moc nebylo. Přeci jen z klasických závodů jsme rozmazlení podrobnými mapami. Ale na druhou stranu, když se člověk podívá, na jakých mapách se začínalo před stoletím ve skandinávii, tak byly podobně podrobné, jako ta na skrýše. Původně jsem si tedy myslel, že kontroly dám na cesty, ale bylo mi řečeno, že ty šedé fleky v mapě prý budou v terénu dobře vidět.

Plánem tedy bylo udělat skorelauf, který by měl centrální část a tři různé periferní oblasti s kontrolami s vyšším počtem bodů. Nakonec to vykrystalizovalo do finální podoby s 24 kontrolami http://play-map.com/event.php?id=183, z nichž nejnižší počet bodů byl 5 a nejvyšší 100. Tedy obrovský rozdíl mezi hodnocením kontrol. Chtěl jsem, aby k dobrému výsledku bylo potřeba doběhnout na vzdálenější kontroly a ne jenom sbírat ty v centrální části. U počítače se mi pořád zdálo, že je trať příliš krátká, ale nakonec jsem uznal, že už by se přes třicet kilometrů uběhnou mohlo a tak jsem mapu odeslal do tisku. Měl jsem trochu strach, jestli se to bude líbit, ale nakonec jsem žádné velké stížnosti neslyšel. (Pokud nějaké máte, můžete využít komentáře pod článkem 🙂 )

Nakonec valná většina závodníků volila logickou variantu zleva. Ti nejlepší zvládli vzít stobodovou kontrolu na kopci Kotel na Rokycanama, která byla ode všech ostatních poměrně vzdálená. Trochu mě zklamalo, že nikdo nezvládl všechny kontroly, i když to bylo za čtyři hodiny zvládnutelné. Zaslechl jsem pár stížností na popisy. Jáma nebyla jáma, ale nějaká rýha v lesa nebo jáma byla kupa apod. Za to se omlouvám, ale u některých kontrol jsem u počítače z mapy nemohl vyčíst o jaký objekt se jedná. Dále jsem jednu kontrolu postavil přímo nad střelnici a střelci kvůli běžcům pobíhajícím po střelnici museli přerušit střelbu. Doufám, že tyto maličkosti nezkazili nikomu dojem ze závodu, zvlášť když bylo tak krásné počasí.

Pro mě s Karolínou to bylo náročné hlavně z hlediska roznášení kontrol. Začali jsme roznášet ve čtyři hodiny odpoledne v pátek, roznesli jsme centrální část a kontrolu na Kotli a skončili jsme za tmy a naběhali 11 kilometrů. V sobotu jsme začali roznášet v osm ráno a poslední kontrolu jsme po dalších více než dvaceti naběhaných kilometrech jsme poslední kontrolu roznesli přesně v 11 hodin, tedy v čas startu. Docela jsme si oddychli. Po závodě jsme opět vyrazili do lesa sebrali tak třetinu kontrol a naběhali 9 kilometrů. Protože v neděli bylo krásně rozhodli jsme se posbírat i zbytek, abychom to nemuseli dělat někdy později. Sice už nás boleli nohy, ale po dalších 17 kilometrech jsme les zbavili všech zbývajících kontrol. Sečteno a podtrženo nás skrýše stály celkem 60 naběhaných kilometrů.

Slunce zapadá, my pořád roznášíme…