Tak jsme na první áčka k “velké radosti” většiny závodníků museli vyrazit až do Opavy. Ač béčka v Písku nabízely mnohem lepší zážitky, tak razím zásadu, že by se mělo jezdit na Český pohár.

Terén hodně zelený, mapa příliš podrobná

Už při pohledu na ukázky mapy před závod dával znát, že to bude takové zelené peklo plné hustníky a ostružin. A taky že jo. Mapa byla opravdu skoro celá zelená a i v bílém lese se místy skoro nedalo kvůli ostružiní proběhnout. Jinak byl terén spíše rovinatý. Co mě trochu nemile překvapilo byla špatná generalizace mapy, zvlášť při klasice. Známe to z kamenitých terénů, kde se klade důraz na generalizaci, ale myslím, že by to mělo platit i u hustníků. Když je na mapě 1:15000 hustník, který je totálně flekatý od toho jak jsou v něm kusy světle zeleného hustníku a světlinek a podobně. Nejen, že je to v terénu skoro neznatelné, ale k orientaci to vůbec nepomůže. Další věc je pak samozřejmě, že do toho stavitel píchne kontrolu, ale na to jsme v česku už zvyklí.

Hodně náročná klasika

Sobotní klasika se zdála být parametrově poměrně krátká, ale ve skutečnosti byla dost náročná. 14 kilometrová trať měla pouze 15 kontrol a stavitel se snažil na každou kontrolu vymyslet nějakou volbu postupu. Jsem příznivcem toho, že by měly být volby postupu, kdy je možnost jít celé po cestě nebo někudy rovně. Ale bohužel místy to bylo na úkor kvality. Zvlášť dlouhé postupy na kontroly 7 a 9, kde byla varianta jít po jedné a té samé asfaltce (na devítku byla ta volba o něco pomalejší, ale byla tam a byla očividná). Tam mohl stavitel klidně přidat nějakou tu kontrolu. Pro mě se nejosudovější stala kontrola číslo 10, kterou jsem 4 minuty hledal a ztratil šanci na poměrně slušné umístění.

Radost mi udělala Karolína, která doběhla v ženské elitě třetí. Škoda, že pořadatelé rozdávali tak směšné ceny, jako je nepřenosné startovná na GP Silesia 2018. Už vidím někoho, jak dobrovolně jede do těchto terénů na třídení závody :D.

Pěkný middle

Nedělní middle se mi líbil mnohem víc. Postupy byly sice docela těžké, ale kontroly nebyly na náhodu, a kdo dokázal realizovat postupy dostatečně rychle, tak vyhrál. Opět byla většina kontrol v hustníkách, ale naštěstí výrazně ubylo ostružiní.

Začátek závodu jsem šel velmi rychle, bohužel jsem potom na 9. kontrolu, na jednu z nejlehčích udělal stupidní dvouminutovou chybu a byl jsem doběhnut nejdříve Danáčem a po chvíli taky pozdějším vítězem Ňufem. Na 15 se mi podařilo jim asi o dvacet vteřin cuknout, ale po třeh kontrolách už mě zase měli. Nakonec z toho bylo 11. místo s čímž určitě nemůžu být spokojen.