Stříbrné štafety

Po loňském roce, kdy bylo mistrovství štafet ve skalách, nám letos přál terén mnohem více. Pro dva členy naší štafety to byl terén takřka domácí.

Štafety už se nám několik let daří stabilně běhat na špici, ale na to mistrovství vždy přijede konkurence o něco silnější a my končíme čtvrtí nebo pátí.

Letošní cíl byl toto prokletí prolomit. Podzimní štafetový víkend napověděl, že by se to mohlo konečně povést.

Pohled do staré mapy věštil, že terén bude horský a náročný. A tak tomu taky bylo. Běžel jsem samozřejmě svůj oblíbený první úsek. Hned po startovním výstřelu a prvním letmém pohledu do mapy mi bylo jasné, že závod nebude zadarmo, a že se bude hodně chybovat. Hned první kontroly byly ve světlezeleném hustníku plném bažin, rýh a potoků. Navíc farsty byly od sebe i několik set metrů vzdálené. Naštěstí jsem si to pohlídal a mohl jsem směle pokračovat dál. I v dalším průběhu závodu byly farsty hodně daleko od sebe. V lese to bylo docela drsný. Zima, déšť, podmáčená a nerovná podložka, mokré hustníky. Hodně se chybovalo a pole se dost roztrhalo.

Ani ja jsem se nevyvaroval chyby, když jsem naběhl na jinou farstu. Stálo mě to asi 45 vteřin. Poté jsem úplně osamněl a začal jsem to brutálně řezat, abych doběhl zbytek startovního pole. O 4 kontroly dál se mi to povedlo, teda kromě Páji Kubáta, který nám dal pěknou nakládačku. Do cíle jsem doběhl ve skupince od druhého do pátého místa. Dobrá zpráva byla, že pragovka i žabiny doběhly více jak tři minuty za mnou, naopak Hradec byl dvě minuty před námi. Takhle roztrhaný štafety už jsem dlouho neviděl.

Na druhý úsek nastoupil Píkej a běžel výborně. Měl stejný čas jako Bet a od Danáče dostal 40 vteřin, takže Noga na třetím úseku měl poměrně luxusní náskok na pronásledovatele. Naopak Baptiste Rollier vytvořil pro Ňufa pohodlný náskok čtyř minut.

Na třetím úseku přišla trochu nervozitka, ale z lesa chodily samé dobré zprávy. Noga dokonce lehce stahoval Ňufa. Po průběhu už jsme s Pikejem šli čekat na doběh, abychom si užili chvíle slávy a mohly slavit stříbrnou medaili s luxusním náskokem na třetího. Díky hoši, bylo to skvělý.

Štafetový komiks

Bronzová družstva

První úseky na družstvech mi tradičně vyhovují, protože se startuje už v devět hodin ráno, což je perfektní čas. Tentokrát startuji do chladného a deštivého rána navíc uklidněn štafetovým úspěchem. Když si před závodem prohlížím les, kam se po startu z louky bude vbíhat, říkám si, že by to možná chtělo čelovku. Naštěstí realita byla mnohem lepší, protože jedničky byly až daleko v bílém lese. Stejně jako v sobotu je les těžký běžecky.

Úvodní část trati je spíše v čistém lese. Proto mě velmi překvapuje, že od 4. kontroly běžím už takřka pořád sám. Bylo to opět hodně, hodně farstované, ale soupeři taky kupí chyby. Na radiu razím kousek za vedoucím Pájou Kubátem, kousek za mnou je Ota Hirš ze Žabin, ale o něm nevím. První část v hustníkové části běžím opět sám, protože Pája zmizel kamsi na jinou farstu.

Několik kontrol před diváckou už běžíme s Otou společně. První dvě těžké kontroly v pytlíku nacházím v pohodě, i když jsem z rozplizlých hustníčků měl trochu strach, ale taktika “na směr” to jistí. Poslední kontroly jsou z kopce a tam mě mlaďák ze žabin předbíhá. Předávám proto těsně třetí asi 45 vteřin za Pájou Kubátem.

Po prvním úseku tedy 1. PHK 2. ZBM a 3. LPU. Teď už víme, že tady by se závod klidně mohl stopnout, protože přesně takhle to bude i za pár hodin po doběhu 7. úseků. Naše družstvo běží velmi konzistentně a ze třetího místa se za celou dobu nehneme. První dvě štafety nám poměrně výrazně utečou, za náma naopak zeje díra. Až na 6. úseku to zdramatizují holky z Luhačovic a Žabin B, které nás dotahují na minutu. Noga však nenechá nikoho na pochybách, kdo je král posledních úseků a finišuje nám pro bronzovou medaili. To je pro nás určitě velký úspěch.