Už dlouho jsem se těšil na štafety a sprint v mém nynějším domovském městě Plzni. Štafety slibovaly krásný terén a kluci stavitelé zase vyrovnané fársty a kontroly blízko sebe. Sprint měl být v historickém jádru Plzně, přilehlých parcích, v pivovaru a ve sportovištích ve Štruncových sadech. Skvělá kombinace.

Sobotní štafety

V sobotu nás přivítalo krásné počasí a pěkné shromažidště s dostatkem místa pro stany, fandění i rozběhávání. Jako obvykle jsem šel první úsek. Trochu netradičně jsem startoval z poslední řady, což vzhledem k tomu, že jsme štafeta A bylo hodně zvláštní. Takže po startovním vystřelu a prvních stovkách metrů po motodromu to byl dost boj a ostré lokty se hodily, sám jsem několikrát dostal pěknou ránu. Hned po náběhu do lesa nás čekalo několik krátkých postupů v rozbitém terénu plném jam a terénních útvarů. Skvělý začátek. Nebyl vůbec čas se připravit a hned se musely hledat náročné kontroly. Docela se mi to podařilo a navíc se mi zdálo, že se to hned v úvodu podařilo roztrhat. Závod pokračoval pěkným tempem. Začal jsem ale mít problém s mapou. Nejdřív tam chybělo několik opravdu velkých průseků, což mě trochu zmátlo. A pak přišla kontrola č. 10. a moje obrovská chyba. Šel jsem rovně s jasným cílem narazit na pvní posed, potom na druhý a dohledat kontrolu. Všechno šlo zdánlivě podle plánu, jenže tam, kde jsem čekal druhý posed to vypadalo úplně jinak a byla tam kontrola s jiným kódem. Všichni, s nimiž jsem běžel, ji narazili a upalovali dál. Já jsem zůstal naprosto zmatenej. Vůbec jsem nechápal, kde ta kontrola v mapě je. Byla uprostřed čehosi rozplizlého u útvaru, který připomínal kupku, ale v mapě žádná kupka nebyla. Chvíli jsem si myslel, že jsem moc vpravo od kontroly, a tak jsem se vydal doleva. Pak jsem se vrátil na cestu a uvědomil jsem si, že jsem ji přeběhl a začal jsem se vracet. Nicméně rozhraní porostu v téhle části byla hodně divně zmapovaná. Když jsem konečně svoji kontrolu po dlouhých minutách našel, byl jsem už hodně daleko za prvními. Snažil jsem se to rvát, co to dá, ale jen pomalu jsem předbíhal běžce přede mnou. Když Béďa hlásil, že jsem na divácký až na 16. místě, dost mě to rozčílilo :/. V pytlíku jsem měl o něco výhodnější fárstu, a tak jsem ještě pár míst stáhnul, ale propastná ztráta na vítěze byla těžko stahovatelná. Píkej na druhém úseku si s tratí poradil mnohem lépe, i když ani on se nevyvaroval chyb. Předával ale Nogovi na slibném třetím místě. Ten ale stejně jako já neměl svůj den a po chybách doběhl těsně pátý. I přes pěkný terén i tratě to byl jeden z našich nejméně podařených závodů za poslední roky.

Osudná chyba na 10. kontrolu

Hodně zvláštní sprint

Na odpolední sprint jsem se hodně těšil. Bohužel hned po náhledu na tréninkovou mapku bylo jasné, že se můžeme rozloučit s tratěmi vedoucími historickým centrem města. To bylo totiž skoro celé součástí warm-up prostoru, no a ve zbytku toho moc vymyslet nešlo. To mě samo o sobě dost zklamalo. Po příchodu na shromažidště jsme se navíc dozvěděli, že tratě byly zkráceny, a že se nepoběží ani v pivovaru. Takže ze slibovaného toho moc nezbylo. Startoval jsem až jako jedem z posledních a před odchodem na start se začaly šířit zvěsti o rozpůleném mostě, ze kterého se ani nedá seběhnout a potkával jsem plno naštvaných lidí. Rozcvičovat se na náměstí u zdi katedrály bylo hezké, to člověk nezažije každý den. Škoda jen, že přihlížející neměli absolutní tušení, co se dějě. Po startu jsem hned viděl, co pořadatelé vymysleli za fígl s Rooseveltovým mostem.

Rozpůlený most

A bylo to opravdu hodně nepřehledné. Celý závod se tak vlastně točil jen kolem jednoho mostu. I když nejsem příznivcem umělých překážek, tak nápad to byl zajímavý. Ale bohužel to bylo velmi špatně zrealizované. Uprostřed mostu vedl černý nepřekonatelný plot, který končil v zakázaném prostoru. Z mostu vedly čtvery schody, z nichž jedny byly zakázaným prostorem. Z mapy to bylo všechno strašně špatné čitelné. Chtělo to spolupracovat s mapařem a mapu generalizovat pro účel závodu. Schody nakreslit mnohem větší, než ve skutečsnosti jsou. Místo plotu použít šraf přes silnici a nechat jen chodníky, jak je to běžné. Já už jsem o tom věděl, takže jsem se nenechal nějak zvlášť nachytat. Bohužel však na postupu, který po postupu měřil více jak jeden kilometr! jsem zvolil ten nejhorší možný postup po levé straně řeky, kde jsem naběhal o více jako 150 metrů více, než na ostatních postupech.

Nepovedený postup na 5. kontrolu

Vrcholem zmaru byl poslední postup, který kvůli nepřesnostem v ručně zakresleném šrafování musela jury zrušit a závod ukončit na předposlední kontrole. Tím jsem se propadl a tři místa na 18. místo. Podle mého názoru si pořadatelé vzali příliš velké sousto. Udělat sprint v centru tak velkého města je strašně náročné a tady se to úplně nepovedlo. Tratě byly strašně dlouhé. Kdyby nebylo zrušená část v pivovaru, tak by to vítěz šel kolem 17 minut. Stavitel přitom tvrdil, že si je jistý, že to muži půjdou pod patnáct. V Plzni nebo přilehlých městech přitom existuje plno pěkných míst, kde sprint postavit.

Vydařené štafety na závěr

V neděli jsme se vrátili na stejné místo jako v sobotu a celá naše štafeta chtěla napravit včerejší propadák. Po startu se tentokrát běželo několikset metrů povinným úsekem, a pak hned do kopce na těžké kontroly v hustníku. Už jenom to balík docela roztrhalo. Terén byl těžší než v sobotu a farstovaní bylo opět tak, jak má být. Navíc zde bylo i několik pěkných voleb postupu. Zvlášť pytlík v nejsevernější části mapy hodně roztrhal startovní pole.

Skvělé, takhle to má při štafetách vypadat!

Mně se podařilo minimalizovat chyby a doběhnout na třetím místě v těsném kontaktu s prvním Áronem Bakó. Navíc něktěří favorité výrazně ztratili. Píkej na druhém úseku šel velmi dobře. Sice ho předěhnul Miloš, ale s přehledem udržel druhé místo s velký náskokem na pronásledovatele. Finišmen Noga ztrácel na předávce na Danáče necelé dvě minuty. Na prvním rádiu zůstvávala ztráta neměná. Když však Béďa zahlásil, že na průběhu je Noga jako první, nechtěl jsem tomu věřit, ale bylo to tak. Danáč udělal nějaké chybky, a tak jsme se zase jednou mohli radovat z vítězství v závodě českého poháru štafet. A to skoro o dvě minuty před druhýma žabinama a 6 minut před třetí severkou.

Snad největší výtka k organizaci závodů byly ceny na vyhlášení. Všichni tak nějak předpokládají, že když závodí v Plzni, tak dostanou nějakou tu Plzeň 12°. Takže aspoň mají pořadatelé co zlepšovat do příště :).