V minulých dvou ročnících sprintových štafet jsme brali vždy bronzovou medajli. Loni na Špilberku především díky zásluhou nesoustředěnosti ostatních štafet a z toho pramenících disků a velkých chyb. Říkal jsem si, že takové štěstí už se asi nebude opakovat. Letos jsme navíc nevěděli koho postavit jako druhou holku do A týmu. Nakonec to na sebe vzala Lenka Knapová, která běžela první úsek, na druhém úseku můžská hvězda našeho týmu Píkej, na třetím úseku já a finišovala ženská hvězda Janďa Knapová.

Sídlištní zástavba, ve které se letos na zlínských jižních svazích běželo, mi nadmíru vyhovoje. Nikde nedokážu zaběhnout sprint jako na sídlišti :D. Takže jsem si docela věřil, ale konkurence byla nejsilnější za poslední roky.

Závod se běžel z velmi pěkného shromaždiště. Pořadatele musím pochválit ještě za jednu věc, a to je dostatek toiek v karanténě, konečně na to někdo přišel. Co v karanténě chybělo, byl stín, ale kdo to mohl tušit, že bude takové horko.

Závod se pro nás nevyvíjel dobře. Lence nefungoval SIAC čip a tak musela razit dotykově. Navíc tam ještě udělala nějaké chybky a předávala na 19. místě. V tu chvíli jsem rozhodně v medajli nevěřil. Čekal jsem, že když všichni zalítnem, tak třeba do 6. místa by to ještě mohlo vyjít. Tomu se Píkej, který po trati letěl a předbíhal jednoho soupeře za druhým, velmi přiblížil. Pak už přišla řada na mě. Fyzicky jsem se cítil dobře a mapově to šlo taky dobře. Na trati jsem jen párkrát lehce zaváhal, když jsem musel zastavit a dočíst mapu. Se svým výkonem nemůžu být nespokojen, protože pouze o sedm sekund horší čas než Píkej, to kdybych zaběhl někdy na nějakém normálním sprintu, tak by to bylo fajn. Když jsem doběhl do cíle, tak jsem se nestačil divit, kdo všechno je Disk. PHK, ZBM, KAM atd. Tím pádem Janďa vybíhala do závodu už na čtvrtém místě a medajle se zdála více než reálná. A taky že jo. Janďa zaběhla skvěle a nakonec z toho byla velmi nečekaná stříbrná medajle a tudíž nejlepší umístění Pardubické sprintové štafety v krátké historii této disciplíny.

Opět se ukázalo, že sprintové štafety jsou disciplína, kde i ti nejlepší mohou narazit špatnou kontrolu a v tom podle mě tkví jejich kouzlo. A abych splnil Dýmovu výzvu 1/5, tak musím poděkovat pořadatelům za pěkný závod 🙂

Následující dva dny nás čekaly štafety.

V sobotu jsme sice doběhli na pěkném druhém místě, ale po protestu nás Jury diskla. Zatím jsem se k tomu nikde nevyjadřoval, ale koukám, že návštěvnost mého blogu dnes raketově vzrostla 😀 tak tedy:

Jury rouhodla tak jak rozhodla a mě nezbývá nic, než to respektovat, ale…

Běžel jsem přes soukromý pozemek? ano, ale neuvědomil jsem si to, tudíž to byla navigační chyba. Přeskočil jsem nepřekonatelný plot? Ne, ten by měl být alespoň 1,5 metrů vysoký, to co jsem překonal byla nějaká zídka, která mě ani nezpomalila v běhu. Prý díra v plotě, plot samotný jsem ale neviděl. Takže chyba mapy. Disk určitě měly být i štafety SSU a ASU, které vběhly do zakázaného prostoru, chvíli běžely kolem plotu a poté nejkratší cestou z prostoru vyběhly, takže rozhodně nevyběhly stejnou cestou, kudy tam vběhly. Pořadatelé následně zahradili prostor páskou. Podmínky tak nebyly stejné pro všechny a závod měl být zrušen. Je každého svaté právo podat protest. Vojcek na to neměl koule, takže to nakonec udělal TJN8901, který na prvním úseku dostal nakládačku skoro čtvrt hodiny a jeho štafeta se díky disku našich dvou štafet posunula z 39. na krásné 37. místo, tímto mu dodatečně gratuluji 😉

V neděli už se žádné ploty nevyskytly a závod se mi moc líbil. Oproti předchozímu dni jsem si o příčku pohoršili a doběhli třetí. Ale bylo to drama až do samého konce, přesně takhle mají štafety vypadat. Po zásluze zvítězila štafeta Luhačovic, když Vojta Sýkora předvedl na posledním úseku neuvěřitelný výkon.