Po dvou letech jsme zase mohli vyrazit na trojzávod štafety + sprint. Obzvlášť na štafety jsem se dost těšil, protože poslední jsem běžel loni na MČR a ty předtím už ani nepamatuji.

Sprint

Sprint pořadatelé z SHK uspořádali v nebývale malém prostoru na okraji Hradce Králové. Celá trať se motala víceméně na jednom malé sídlišti. Kvůli tomu jsme také museli během závodu točit mapu. Koncept závodu byl sice docela zajímavý a závod mě bavil, ale bohužel na tak malý prostor tam běhalo moc lidí. Člověk měl strach zabíhat za rohy, aby se s někým nesrazil. Navíc tam bylo dost protiběhů.

Do závodu jsem šel s cílem být do první pátnáctky, což nakonec o jedno místo nevyšlo. Fyzicky se mi běželo dost dobře, ale asi jsem nezvolil některé postupy moc dobře, což mě stálo lepší umístění. Nicméně ztráta na desítku byla poměrně malá.

Sobotní štafety

Na odpoledne jsme se přesunuli do Mostku, kde se běžely štafety. V terénech okolo vrchu Bradlo. Les byl také dost poznamenán kůrovcovou těžbou, takže se v prostoru nacházely velké paseky a v nich rozježděné koleje od těžké techniky. Ty byly úplně vyschlé, což běh ztěžovalo a zpomalovalo. Zbytek terénu byly hustníky a kameny a skalky. Závod to byl ale rychlý a mapově poměrně jednoduchý.

Běžel jsem samozřejmě svůj oblíbený první úsek. S Roudňákem a Píkejem jsme jako štafeta chtěli vyhrát. Startovní pole bylo totiž mírně oslabené neúčastí některých reprezentantů. Po dopoledním sprintu jsem se necítil fyzicky úplně skvěle. Od začátku závodu jsem měl těžké nohy. Držel jsem se v čele až do 11 kontroly, kde jsem udělal hloupou paralelní chybu a ztratil něco přes půl minuty. Naštěstí potom následoval dlouhý postup, kde jsem zvolil výhodnější volbu a čelo zase docvakl. Nakonec jsem předával na 5. místě s asi půl minutovou ztrátou na Kamenici. Kluci na dalších úsecích odvedli svoji práci dobře a pohodlně jsme vyhráli.

Nedělní štafety

V neděli ráno jsem se cítil fyzicky velmi dobře a na závod se dost těšil. Trať byla delší a výrazně kopcovitější. Běželo se na kamenitý vrch Bradlo, který nabídl mapově i fyzický náročnější tratě. Stavitel připravil také zajímavé farstování, a to zejména na dlouhém postupu z pětky na šestku. I když páté konroly nebyly zase tak daleko od sebe, nabídly úplně jiné možnosti voleb postupů.

Mě se běželo fyzicky velmi dobře. Hned od začátku jsem běžel v čele. Farstovanou pátou konrolu jsem měl tu nejbližší. Následně jsem vybral volbu postupu zprava kopce a paktraverzem. Vzhledem k tomu, že jsem na pětku přiběhl první a nevěděl jsem, že je farstovaná, myslel jsem si, že všichni poběží stejnou volbu. Když jsem se ale na cestě ohlédl, tak za mnou běžel pouze Víčko. Když jsem doběhl na kontrolu a žádného ze soupeřů jsem stále neviděl, bylo mi jasné, že jsem jim cukl. (Náskok mohl být i větší, kdybych na postupu na cestě nepotkal jedoucí harvestor, který se po cestě nedal oběhnout, a tak jsem ho musel obíhat hustníkem :D). Nemyslel jsem si, že bych náskok udržel až do cíle, ale celou kamenitou pasáž na Bradle jsem odběhl sám, aniž bych někoho viděl. Až na 14. kontrolu jsem za sebou zahlédl Jirku Valeše. Ten měl ale na pátnáctce jinou farstu a znovu jsem ho viděl až na divácké kontrole. V závěrečném pytlíku měl Jirka o něco více sil a využil mého malého zaváhání a doběhl do cíle těsně první. Předávali jsme s více jak minutovým náskokem na pronásledovatele. Kluci to tak měli rozběhnuté ještě lépe než v sobotu, ale na druhou stranu bylo o něco silnější startovní pole, protože PHK posílil Pája Kubát. Na posledním úseku Píkej sice trochu chyboval a PHK a ZBM se mu přiblížili na dohled, ale ti se následně také nevyvarovali chyb, a tak Píkej doběhl pro druhé vítězství za víkend s pohodlným náskokem.