Konečně nadešel čas prvního podzimního závodu. Za současné dopravní situace je cesta na tak vzdálený východ doslova peklo, když člověk jede půlku doby v nějakých dopravních omezeních. Na závody jsem se docela těšil, a to obzvlášť na klasiku, protože při pohledu do starých map to vypadalo, že nás čeká docela běžák. Navíc byla příznivá i předpověď počasí, která konečně po měsících veder slibovala vytoužené ochlazení. Bohužel to s sebou ale přineslo i déšť. Ten z lesa udělal jedno velké bahniště a zvlášť v neděli jsem si připadal, jako bych běžel s hladkou podrážkou, jak moc to klouzalo.

Tma jak v pytli na klasice

V sobotu jsem startoval až po druhé hodině odpolední. Bylo zataženo s přeháňkami. A bylo tma. Obzvlášť v listnatém lese. Ke konci závodu už jsem vůbec neviděl do mapy. Vzpomněl jsem si na Dýma, kterak si na mistrovství světa vzal na první úsek štafet čelovku, a musím říct, že by se mi taky dost bodla. Co se týče samotné trati, tak ta byla sice dlouhá, ale podle mě poměrně nezajímavá. Osobně jsem čekal mnohem víc zajímavých voleb postupů, zejména volby po cestě zprava/zleva nebo rovně. Ale ta tam byla snad jen jedna, a to na dvojku. Navíc jsem si jí vůbec nevšiml, protože byla opravdu hodně dlouhá a mám pocit, že by v mém případě nebyla rychlejší než postup rovně. Další dlouhé postupy už nabízely jen postupy rovně s drobnými variacemi.

Fyzicky jsem se cítil velmi dobře a celý závod mi to pocitově běželo. Tři čtvrtiny závodu jsem zvládl bez větších chyb. Pak to ale přišlo. Na sedmnáctou kontrolu, místo abych před kontrolou vyběhl na cestu a šel po rovině, tak jsem naběhl na jinou cestu, která šla z kopce a ještě ke všemu jiným směrem. Bohužel jsem do mapy viděl tak špatně, že jsem si chyby všiml dost pozdě. Znamenalo to několik desítek výškových metrů navíc a rozhození z koncetrace. Další chyba nastala na 21. kontrolu, kde jsem myslel, že přebíhám údolí v jiném místě a odběhl jsem na druhou stranu od kontroly. Tyhle dvě chyby mě dohromady stály přes 5 minut a konec nadějí na nějaký pěkný výsledek. Nakonec z toho bylo 15. místo, což je dost zklamání. Trochu rozpačitý jsem byl i z mapy. V některých místech jsem vůbec nepochopil, co nám mapař chtěl říct a třeba některé vrstevnicové tvary jsem v reálu vůbec neviděl. A také u některých suchých rýh v mapě musel mít člověk docela bujnou fantazii, aby viděl rýhu i v terénu. Co se týče mapy, tak se mi také úplně nelíbil materiál, na kterém byla vytištěna. Během závodu mapa totiž dost navlhla a stal se z ní takový hodně neforemný kus papíru. Nedej bože aby člověk někde spadnul do bláta a mapu si ušpinil, to z ní pak už vůbec nešlo dolů.

Nepovedený middle

Po sobotním závodě jsem byl zvědavý, jaký bude middle, protože terén se mi nezdál býti na tuto distanci úplně ideální. Trochu jsem se bál, že to bude vypadat jako na MČR, které se běželo na druhé straně mapy v roce 2013, což byl strašný fekál. Nakonec to bylo sice trochu zavřenější, než v sobotu, ale žádné extra hustníkové pasáže se v prostoru nevyskytovaly. První část se běžela celá v bažinatém svahu. To byl pro mě kámen úrazu. Za prvné jsem si vůbec nerozumněl s mapou. Ani teréní tvary ani porosty mi prostě neseděly. Navíc ten svah byl děsně kluzký a nedalo se tam pořádně běžet. To všechno vyústilo v moje obrovské chyby. Po dlouhém postupu na sedmičku se ráz terénu trochu změnil a spíše se to blížilo terénu klasiky. Především hodně rýh. A to obzvlášť po průběhu arénou. Tam už mě o šest minut doběhl Mára Minář a rezignovaně jsem to bez vidiny dobrého výsledku doběhl s ním.

Říkám si, že jestli někdy příště bude ČP takhle někde v dalekém orientu, že asi vyměknu a zvolím nějaká béčka v příjmené dojezdové vzdálenosti. Nebo druhá možnost je koupit si helikoptéru. Nebo třeba až lidi prozřou a přestanou volit Babiše, tak se situace na českých silnicích taky zlepší.