Tradiční závěr sezóny, MČR štafet a družstev, se letos konal pod taktovkou PGP v jedněch z nejhezčích o-terénů v Čechách v Tisu u Blatna. Po podařené štafetové sezóně jsme plánovali bojovat o medaile.

Štafety

Na štafety jsem se hodně těšil, obzvlášť po vítězství v posledním ČPŠ. Nicméně jsem věděl, že konkurence bude letos nesmírně tvrdá, a že na medaile pomýšlí hned několik týmů. Po startu, nezvykle z druhé vlny, jsme na louce cestou na jedničku měli dostatek času prohlédnout si celou trať. Když jsem viděl, že máme 29 kontrol, docela jsem se zhrozil. Byla to hodně zvláštní trať. Ačkoliv chápu záměr stavitele využít do mrtě celý prostor, tak se mi trať nelíbila. Postrádal jsem na trati delší postupy. Taky se mi nelíbily kontroly v jedné lajně, Měli jsme na trati hned několik úseků, kde člověk běžel více méně rovně a akorát cestou razil kontroly. Asi by to bylo lepší překlenout jedním postupem.

Mně se první úsek nepovedl podle mých představ. Nejdříve jsem měl trochu smůlu, když všichni z čelní skupinky odbočili na jinou fárstu a já jsem musel běžet sám, což mě trochu zpomalilo. Pak jsem měl jednu dost nevýhodnou fárstu, kde spolupracující čelo cuklo úplně. Potom už jsem nedokázal chytit to správné flow a udělal jsem ještě několik zbytečných kliček. Nakonec z toho bylo na předávce až 8. místo. I přes dobré výkony Nogy a Píkeje to bohužel na lepší, než čtvrté místo nestačilo.

Družstva

V družstvech jsme letos mezi největší favority nepatřili. Zvlášť, když naše hlavní opora, Janďa, kvůli mateřským povinnostem, musela letos absentovat. V předchozích letech jsme ale několikrát ukázali sílu našeho týmu, a tak jsme doufali, že by to mohlo cinknout i letos. Konkurence se ale rok od roku zvětšuje. Letos si pořadatelé vymysleli zajímavou změnu pořadí úseků, když krátký mužský umístili až na samý závěr. Týmy, které měly nějaký slabší článek se najednou musely rozhodovat, zda ho nechají finišovat, nebo bude muset běžet něco delšího. Myslím si ale, že nakonec to závod nezdramatizovalo, spíše naopak. Poslední úsek byl tak krátký, že už se tam skoro nic nemohlo stát.

Tratě byly jednodušší než v sobotu. V některých ohledech ale zajímavější. Na trati byl alespoň jeden dlouhý postup, a to hned na jedničku. Běžel se skoro celou dobu po cestě nebo louce. Na první úseku někteří nezvládali akceptovat nastavené tempo už během postupu, někteří sice stačili, ale když doběhli v dluhu do prostoru fárstované první kontroly, která rozhodně nebyla úplně zadarmo, tak dělali chyby. Další část trati svým pojetím dost připomínala sobotní štafety. Opět jsme zde měli několik úseků, kde byly kontroly nasázené v jedné přímce za sebou. Mapově nejtěžší část trati byl asi závěrečný pytlík, obzvlášť, když se do něj naběhlo ve velké rychlosti. Já jsem svůj úsek zvládl dobře a doběhl jsem dokonce první, ale trochu mě mrzí, že jsem ještě malinko nezrychlil, nějaká minutka a půl by se tam ještě asi dala nahnat.

Další úseky v pořadí Pája, Píkej, Janča, Martin, Ivetka, Noga běžely dobře, ale bohužel na šestém úseku reprezentantky v dresech Hradce a Luhačovic rozhodly závod. Ivetka bohužel jejich tempu nestačila a do posledního úseku Noga vybíhal na čtvrtém místě, ale se ztrátou, která se na tak krátkém úseku už nedala nahnat. Takže z toho nakonec byla brambora. Moje třetí tento rok z MČR. Ještě bych chtěl vyzdvihnout výkony našich juniorů v týmu. Janča i Martin běželi výborně a ukázali, že si místo v týmu zasloužili. Obzvlášť mě pobavil Martin, když se nebál na pátém úseku utéct Danáčovi a Baptistovi, což je na juniora dost troufalé 🙂 .