Po letošní, relativně povedené, sezóně jsem si dal za cíl zaútočit na klasice na TOP10. Velká nepříjemnost mě potkala v týdnu před závodem, kdy mě začalo bolet v krku a necítil jsem se vůbec fit. Když jsem byl běhat, tak mě pálily plíce a ještě ve čtvrtek jsem si říkal, že vůbec nepoběžím, že to stejně nemá smysl. Naštěstí slivovice a další léčba trochu zabrala a v pátek při rozklusu jsem se rozhodl, že poběžím. Bolest v krku sice přetrvávala i o víkendu, ale asi mě už příliš nelimitovala.

Běželo se v Jílovém u Prahy. Moc jsem ale nevěděl, co od terénu čekat. Podle fotek na webu závodu to vypadalo na pěkný les, kameny a pořádné svahy. Realita, ale byla dost jiná. Většina kvalifikace i finále se běžela spíš v rovině s kupou porostových detailů. Žádný zážitkový les to nebyl. Všude bylo hodně podrostu, některé kusy bílého lesa by se jinde určitě mapovaly světle zelenou. V lese bylo také hodně pasek kvůli kůrovci, ale ty byly také dost zarostlé. Bohužel jsme se moc neproběhli ve svazích nad řekou Sázavou, určitě bych ocenil větší převýšení. Některé prostory byly také hodně detailní a v patnácte dost špatně čitelné. Obecně si myslím, že toho prostoru je na klasiku škoda. Na middle nebo třeba štafety by byl super, ale klasika průměrná.

Co mi vůbec ale nesedlo, byla mapa. Za oba dva dny jsem ji nedokázal správně pochopit. Vůbec jsem si ji nedokázal srovnat s terénem. Věděl jsem, že jsem na určitém místě, ale porosty a objekty z mapy mi prostě neseděly. Nedokázal jsem tak získat potřebný flow. Nevím, jestli to bylo tím, že v takových terénech nejsem zvyklej běhat, nebo mi prostě nesedl styl mapování, ale ani zpětně, když se do mapy kouknu, tak nechápu, proč je to takto mapované.

Kvalifikace

Konkurence je velká, kvalifikace je krátká, a tak ji dokáže zaběhnout dobře hodně lidí. Zvlášt v takto rovinatém terénu. Proto, když zrovna nejste reproš, to nejde vychladit. Šel jsem do toho tedy naplno a fyzicky mi to běželo dobře, ale jak píšu výš, nepotykal jsem si s mapou, neměl ten správný flow a dělal jsem stupidní chyby. Takže ačkoliv jsem si před závodem věřil, že postup by měl vyjít s prstem v nose, tak jsem prošel do finále s odřenýma ušima z posledního postupového místa.

Finále

Ve finále na nás nečekaly nijak ďábelské parametry, ale nedalo se čekat, že by to bylo lehké :). Chtěl jsem si zlepšit náladu po nepovedené kvalifikaci. Mé porozumění s mapou se ale bohužel nezlepšilo a hned od začátku jsem kupil drobné chybky a zaváhání. Trať byla spíš takový delší middle s velkým množstvím kontrol a bez zásadních voleb postupů. Nevím, jestli v tomto terénu šlo vymyslet něco lepšího, ale co se mi hodně nelíbilo, byla pasáž v lomu. Tam byla mapa hodně špatně čitelná a na klasice mi to prostě přišlo zbytečný. Kdyby místo toho byl jeden nějaký pěkný dlouhý postup, tak by to závodu určitě prospělo. Nicméně nakonec z toho bylo 17. místo, což určitě není důvod ke spokojenosti, ale čekal jsem to po bídném výkonu daleko horší. Chtěl bych ale pochválit pořadatele za příkladné zvládnutí komunikace závodu. Od pěkných a přehledných webovek, přes sociální sítě, kde i v průběhu závodu přibýval obsah, až po plno fotografů na trati. Takhle by to nějak mělo vypadat a prospívá to mediálnímu obrazu orienťáku. 👍🏻