Shrnul bych to asi takhle: V sobotu se mi to moc líbilo, v neděli moc ne…

I když ještě na Vysočině, terén letošního MČR na middlu nabídl vysočinské terény jen minimálně. I tak jsem si na něj už dlouho těšil, protože jsem čekal terény zajímavé a pěkně postavené tratě. Bohužel se to naplnilo jen zčásti. Co považuji za obrovské štěstí je počasí. To nám letos velmi přálo a dva dny před závodem spadly teploty z tropických třicítek k přijatelným patnácti stupňům. Ve vedrech co panovaly v minulých týdnech by se moje šance na postup nacházely pouze v říší snů. Takhle jsem mohl jít do závodu naplno.

Kvalifikace nabídla velmi pestrý terén a také citlivou stavbu tratí. Velká část lesa byla totiž zarostlá a pro nás později startující to vypadalo, že bude výhoda v podobě vyšlapaných pěšinek. Nakonec jsem to snad kromě asi jen dvou míst vůbec nepocítil, takže za to má stavitel plus. Bylo zde i několik pasáží v kamenech. Tady musím pochválit mapu, protože to bylo skvěle generalizované a jasně domapovatelné. V posledním shluku kontrol před cílem, ale byla podložka v kamenité pasáži takřka neběhatelná. To se mi zdálo velmi unfair do takových pasážích stavět kontroly, protože pro nás těžkonohé je to velká nevýhoda se pohybovat v takovém suťovišti. Já jsem si tam navíc špatně šlápnul a důsledky toho jsem pocítil až ve finále. Nakonec z toho pro mě bylo 5. místo a s přehledem postup do nedělního finále.

Po pěkné kvalifikaci jsem se na finále dost těšil. Bohužel při rozběhání jsem zjistil, že levá noha mě při neopatrném došlapu hodně bolí a přemýšlel jsem, jestli má vůbec cenu do lesa chodit, když jsem nedokázal běžet ani po cestě. Po vystartování jsem musel běžet na levé noze pouze přes špičku, což mě hodně limitovalo, zvlášť když skoro celý závod byl v kamenitém podkladu, ve kterém nedokážu běžet ani normálně. Zpočátku jsem ztrácel tedy převážně bežecky, pak ještě navíc přišly chyby, které pramenily hlavně z nesoustředěnosti kvůli bolesti nohy. Do cíle jsem se dobelhal na předposledním místě.