Letošní sprintový mistrovský víkend se uskutečníl pod taktovkou LPU. Po oba dva dny organizace klapala a závodům se nic nedalo vytknout. Navíc nám přálo i počasí, což lze považovat za velké štěstí, když ještě pár dní před závodem to spíš vypadalo na listopad, než na květen.

MČR ve sprintu v Čáslavi

V sobotu se běželo sprintové mistrovství v Čáslavi. Přes veškerou snahu mojí i klubu jsem se bohužel o jedno jedinné místo nedostal do hlavního závodu. Český systém je bohužel nastaven tak, jak je nastaven. Spíš trochu zamrzelo, že někteří závodníci v rankingu za mnou dostali vyjímku pro start a narozdíl ode mě do závodu mohli nastoupit. Dostal jsem alespoň od klubu povolení běžet H21A, kde sice motivace nebyla žádná, ale aspoň jsem se mohl pěkně rozběhnout před nedělí. A byl jsem rád, že jsem běžel, protože to byl moc hezký sprint. Sice si Dým a někteří další závodníci stěžovali na jednoduchost tratí, ale já si nemyslím, že by sprint měl připomínat bludiště, kde člověk ani nemůže najít, kudy se ke kontrole dostat. Myslím si, že sprint v Čáslavi prověřil zejména fyzickou připravenost závodníků a schopnost ve velké rychlosti číst mapu a bezchybně realizovat postup. Navíc se střídaly různé typy terénů. Od historického centra města přes park, sídliště až po lesopark v blízkosti arény a nakonec finiš po atletické dráze. Potenciál terénu byl využit naplno. Ne každé město holt nabízí terén jako třeba Tábor a s tím je potřeba se smířit. Ten nejlepší musí umět zaběhnout v každém typu terénu. V H21A jsem nakonec o 4 sekundy, i přes jednu 15 vteřinovou chybu, vyhrál. Takže aspoň trochu satisfakce.

Sprintové štafety u Labe

V předchozích třech letech jsme pokaždé na sprintovkách brali medaili, i když nám k tomu často dopomohlo šťestí. Letost jsme ale věděli, že to, ač na domácí půdě, bude strašně těžké. Okruh favoritů se neustále rozšiřuje a týmů, které se chtějí rvát o příčky nejvyšší přibývá. Navíc nám letos odpadla největší opora týmu Janďa. Tým byl tedy následující. Rozbíhala juniorka Anička Kopecká, druhý úsek jsem běžel já, třetí Píkej a finišovala Martinka Zvěřinová.

Terén byl velmi zajímavý a na sprintové štafety dle mého názoru ideální. Kombinace luk a hustníků (a taky motokrosového areálu) kolem slepého ramena Labe s klasickou sídlištní zástavbou byla zajímavá a závod se mi moc líbil. Na prvním úseku Terka Novotná všem utekla o minutu, a tak z očekáváného dramatického souboje o zlato nebylo nic, protože to hradečáci už nemohli na zbylých třech úsecích pustit. Anička šla pěkně a předávala dvanáctá ve třetí skupině. Věděl jsem, že v takhle rychlém závodě bude těžké cokoliv stáhnout. Na začátku jsem měl výhodnější fárstu a tak jsem několik soupeřů předběhl, ale kousek před návratem na louku do Fí motýlka se to po delší farstě opět srovnalo. Fí motýlek byl opravdu zajímavý prvek, který jsem na žádném štafetovém závodě ještě neviděl. Díky němu byl potenciál malého prostoru motokrosového areálu využit do mrtě. Náročné to bylo zejména proto, že z obrovského tempa z předchozí části závodu musel člověk zpomalit, aby zbytečně neudělal chybu a rovněž, aby kontroly proběhl ve správném pořadí. To se také mnohým závodníkům nepovedlo. Předával jsem na 8. místě. Píkej šel stejný čas jako já a doběhl ve skupince mezi 4. – 8. místem. Martinka běžela velmi dobře a nakonec bojovala o čtvrté místo, ale v rychlém závěru na mladší soupeřky nestačila. I když to letos necinklo, tak myslím, že můžeme být se svým výkonem spokojeni.