Druhý letošní o-víkend se nesl ve znamení sprintů. Běželo se odložené MČR ve sprintu a sprintových štafetách na Hané. Musím se přiznat, že sprinty mám každým rokem čím dál míň rád a trochu mě štve, že letos, kdy jsou povolené tři závodní víkendy, tak polovina závodů jsou sprinty. Když už jedu tak daleko, tak bych si chtěl zaběhnout něco delšího, než 15 nebo dokonce v neděli jen 12 minut.

MČR sprint o jednu kontrolu kratší

Sprint se běžel ve Šternberku. Když jsem se doma díval do starých map a vymýšlel si nějaké postupy, tak mě terén přišel poměrně zajímavý, protože s využitím “švábů” se tam daly vymyslet opravdu pěkné dlouhé postupy. Bohužel stavitel této možnosti nevyužil a výsledná trať se mi zdála poněkud fádní bez delšího postupu a volby postupů. Některé kontroly byly až zbytečné, a to zejména pytlík mezi 7. a 10. kontrolou, kde byly tak blízko sebe, že skoro ani nestačil doblikat čip. Nejzajímavější část trati byla asi v klášteře, kde byly i nějaké volby postupů, ale co jsem se díval, tak stejně většinou všichni chodili stejně.

Co se týče mého výkonu, tak jsem běžel takový svůj sprintový standard více méně bez chyby – teda až na vynechanou 18. kontrolu :D. Bylo to při výběhu z kláštera cestou na předsběrku. Běžel jsem pár metrů od kontroly, ale v mapě už jsem byl trochu napřed a zapomněl jsem na ní. Stejně by to ale žádný exra výsledek nebyl.

Největší mínus závodu byla ale karanténa. Byla v lese na cestě, která byla po letošním děštivém jaru značně rozblácená. Pod nohama stovek závodníků se to samozřejmě jetě zhoršovalo. Jelikož jsem s sebou neměl špuntové boty, tak jsem prostě nebyl schopnej se pořadně rozběhat, protože to děsně klouzalo, což můj výkon asi taky ovlivnilo, ale chápu, že podmínky měli všichni stejné. Jen někdo byl prozíravější a vzal si do karantény vícero bot.

Sprintové štafety v bouřce

V neděli se běželo v Litovli. Běžel jsem v LPU B-týmu, takže jsem se na závod nijak zvlášť nepřipravoval, ale tušil jsem, že to bude vzhledem k absenci jakýchkoliv kopců dost leťák. Doufal jsem tak, že to bude aspoň mapově těžký. To se bohužel nevyplnilo

Běžel jsem se druhý úsek ve štafetě ve složení Iveta Šístková, já, Šimon Mareček a Martina Zvěřinová. Při rozběhání začalo v dáli hřmít a vypadalo to, že se každou chvílí spustí slejvák. A taky že jo. Pár minut před startem začalo lejt jak z konve. Doufal jsem, že dlažební kostky v centru nebudou moc klouzat. Klouzaly, ale nic hrozného to nebylo, i když jsem viděl v cíli docela dost zakrvavených lidí. Závod byl totální běžák. V mapě nebylo absolutně co řešit. Všechny kontroly byly velmi jednoduché a tak šlo v podstatě jen o to udržet co nejvyšší rychlost a nezazmatkovat. Jediná volba postupu na trati byla kolem rybníka ze 13. na 14. kontrolu. Ačkoliv se to nezdá, tak postup zleva městem byl malinko kratší. Časově byl ale rozdíl nanejvýš 2 – 3 sekundy. Takže nic, co by hrálo nějakou roli. Závěr se šel parkem mokrou trávou a kontroly byly hodně blízko sebe, takže to chtělo hlídat běh, aby se člověk někde nenatáhnul, a taky aby v té rychlosti nevynechal nějakou kontrolu, což se například stalo osudným poslednímu úseku Žabin.

Se svým výkonem jsem spokojen. Běželo se mi líp než v sobotu. Po dobrém výkonu Ivetky na prvním úseku jsem startoval dost vepředu. V půlce závodu se na mě dotáhl o třídu rychleji běžící Tom Křivda, se kterým jsem byl ještě na divácké kontrole. Nakonec se časomíra zastavila na 12 minutách a 12 sekundách, přičemž od nejrychlejších jsem dostal myslím necelou minutu. Hodinky mi ukazovaly tempo 3:36 min/km. To je hodně rychlý a krátký sprint. Na sprintovky asi dobrý, ale trochu delší a těžší to určitě být mohlo. Nakonec náš tým skončil na 10. místě, s čímž můžeme být spokojení. Náš výkon byl ale zastíněn vítězstvím našeho A týmu!