Taková aféra, jako kolem mistrovství republiky ve sprintových štafetách a sprintu už tu dlouho nebyla. Pořadatelé naprosto nepochopitelně nejdřív záměrně lhali o místě konání závodů, a následně, když se provalilo, že místo v Mikulově a Moravském Krumlově se poběží v Brně, tak zase tajili, kde přesně se jednotlivé závody poběží. To je pro mě naprosto nepochopitelné a jde to proti současným trendům ve sprintu. Zatajení prostorů závodu, také nahrává místním, kteří město znají. Ti by podle mého názoru vůbec neměli běžet. Je sice pravda, že já i mnoho dalších jsme v Brně studovali, ale na Kraví hoře jsem nebyl nikdy, na Špilberku jednou no a v centru párkrát. Nic proti prostoru, Brno je určitě velmi zajímavé, ale asi bych z více důvodů volil nějaká menší města, které značná část startovního pole nezná.

Obhajoba medaile

V sobotu se běžely sprintové štafety. Obhajovali jsme loňský bronz, ale rozhodně jsme nepatřili k největším favoritům na medaili. Běželo se na Špilberku a v přilehlém parku. Závod to byl překvapivě velmi náročný, především fyzicky, z čehož pramenily velké chyby. Letos poprvé se běželo ve světovém formátu DHHD, což podle mě závod ještě zatraktivnilo, protože co si budeme povídat, ženy na prvním a posledním úseku zmatkují více než muži. Běželi jsme ve složení Hančová, Kubelka, Kamenický, J. Knapová. Hned od začátku se dělaly až neuvěřitelné chyby, hlavně se vynechávaly kontroly. Někteří se pro ně vraceli, jiní k jejich smůle ne. Peťa se na prvním úseku vydala ze sedmičky rovnou na desítku, naštěstí si chybu uvědomila a vrátila se na obě kontroly. Píkej na druhém úseku na úplně stejném místě taktéž přeběhl kontrolu, a naštěstí se také vrátil. Na čelo už jsme ztráceli celkem dost. Já jsem hned na jedničku udělal blbost, když jsem si nevšiml, že je kontrola dole a vyběhl nad ní na svah. Další zaváhání přišlo, když jsem se snažil najít kudy z trojky na hradě. Vůbec jsem neviděl, že se dá pokračovat z hradeb dál a pokračovat okolo hradu. Až když se vynořil David, narazil kontrolu a odběhl do místa, kde jsem si myslel, že je zeď, jsem si to uvědomil. Poslední úsek byly docela nervy, ale taky tak tochu komedie. Jasně vedoucí Katka Chromá vynechala kontrolu v hradě a byla tak DISK. Rázem jsme byli třetí. Janďa ale udělala naprosto totožnou chybu s rozdílem, že si toho všimla, a vrátila se. Ztratila tak však hodně času a rázem jsme se museli strachovat, když ji doběhla štafeta Luhačovic. Naštěstí to ustála a mohli jsme, trochu se štěstím, slavit medaili. 🙂

Strach o postup v historicky první kvalifikaci sprintu

V neděli ráno se běžela kvalifikace sprintu. Letošní novinka. Závod probíhal na Kraví hoře. Všude bylo plno plotů a vyznat se v tom byl trochu oříšek. Říkal jsem si že zvolím klidnější tempo na úkor chyb. To se mi dařilo až do dlouhého postupu na předsběrku, kde jsem si nevšiml průchodu v plotě (který podle mého názoru měl být v mapě zvýrazněn), a aby toho nebylo málo, tak jsme místo do rohu hřiště, kde jsem měl kontrolu, zaběhl do rohu druhého, sousedního hřiště. Naprosto nepochopitelně. Musel jsem se tak strachovat o postup. Nakonec jsem postoupil s odřenýma ušima z 8. místa.

Nepovedené finále

Odpoledne jsem se tak mohl postavit na start finále v centru Brna. To byl závod, na který jsem se těšil ze všech nejvíc. Těšil jsem se na rychlý závod v ulicích města. Zatímco však předchozí dva závody byly postaveny velmi pěkně, a přesto náročně, tak finále mě naprosto zklamalo. Stavitel umístil půlku závodu do městských hradeb, kde jsem z mapy nemohl naprosto nic vyčíst. Navíc tam běhalo strašně lidí a další desítky turistů tam překáželo. Naprosto zbytečná část dle mého názoru. A to neříkám proto, že jsem tam chyboval (prostě jsem nepřečetl mapu a nikdy jsem tam nebyl, že bych to tam znal…). Tu nejatraktivnější část jsme proběhli pár postupama skoro rovně a nakonci jsme udělali další úplně zbytečnej okruh v parčíku, kde postup ze 17. na 18. kontrolu měl spojnici přímo přes 15. kontrolu. To bylo uděláno jen proto, aby se někdo nachytal. Závod se mi vůbec nepovedl a 26.  místo je totální zklamání.

Škoda. Sprintové štafety a kvalifikace sprintu se mi hodně líbily. Bohužel finále, které mohlo být super zábavný závod, mě nijak nenadchlo.

Tak takhle jsem vypadal většinu závodu na hradbách, nic jsem nepřečetl

Ani létání mi nepomohlo 😀