Poté, co se Karolíně povedl sprint v Jičíně se rozhodla, že pojede zkusit nominačky na mistrovství Evropy. A že teda mám jet taky. No nejprve jsem z toho nadšen nebyl. Jet přes celou republiku, abych dostal nakládačku od reprošů a zase přes celou republiku zpátky…

Ale co, předpověď počasí říkala, že bude krásně, tak proč nezajet na rozkvetlou jižní Moravu.

Dráha

Ze všeho nejdřív nás čekala v pátek trojka na dráze. Tu jsem neběžel už celou věčnost (tak 5 let), takže jsem z ní měl celkem respekt. Start byl sice v 18:00, ale strastiplná cesta z Plzně do Uherského Hradiště trvala asi 5 hodin. Po takovémto řidičském výkonu se člověk zrovna necítí na výkon běžecký. Taktika byla nepřepálit začátek a pak jít, co to dá. Bohužel pro mě i ti nejlepší běželi začátek opravdu pomalu. Tak jsem si řekl, že jejich tempo radši nebudu držet a šel jsem ještě pomaleji. Potom se to rozběhlo, ale s časem 9:18 v cíli moc spokojen nejsem, protože jsem po doběhu byl dost v pohodě a rozhodně bylo v mých silách běžet rychleji.

Middle

V sobotu se běžel nominační middle. Už pohled do mapy, na které se mělo běžet, věštil, že se nebude jednat o žádný běžák, a že se budete chybovat. Velká část závodu se totiž běžela v nepřehledném erozním svahu nad řekou Moravou, který je navíc vyhlášen jako “bezzásahová zóna”. Tudíž se kromě rozličných erozních útvarů musely přelézet i velké kmeny padlých stromů. První část middlu se nicméně běžela v opoznáním méně členitém svahu, kde bylo nutné si akorát pohlídat dohlédávku a nenechat se zmást, místy už značně vzrostlým” podrostem. Poté následoval náběh do nejtěžší části závodu. Můj plán byl zpomalit a všechno si hlídat. Stejně mě ale členitost a náročnost prostoru překvapila a byl jsem rád, že jsem první kontrolu jakš takš bez chyby našel. Poté už to bylo lepší, i když jsem pořád běžel hodně zadrženě. Po výměně mapy se mi ale stejně jedna větší chyba nevyhnula, když jsem přehlédl kupu ve změti padlých stromů. Po doběhu do cíle jsem měl na hodinkách čas 42 minut a byl jsem zvědav, jestli to někdo z reprošů zaběhne za 35′. Nezaběhl. První Danáč měl čas necelých 39 minut. Můj výkon stačil na 5. místo, když jsem po dlouhých letech porazil i chybujícího Dýma. S výsledkem jsem nadmíru spokojen. MAPA | ZÁZNAM GPS

Long

Na závěr se v neděli běžela klasika. Mapa Lopeník na Slovenské straně hranice budila hrůzu svými kopci. Mezi nejnižším a nejvyšším bodem na mapě byl rozdíl asi 500 výškových metrů. V kombinaci s horkem, které mělo být, jsem tušil, že to nebude jednoduchý závod. Navíc v zadní části mapy byla hustníková pasáž, která také vypadala dost hrozivě. Závod měl 11km a 600 m převýšení.

Hned na jedničku nás čekal postup přes celou mapu, který jsem po chvíli váhání vyhodnotil, že nejlepší ho bude jít rovně. Trvalo mi to bezmála 20 minut, než jsem jedničku orazil.

Hned poté jsme se vydali právě do hustníkové části. Trenéři před závodem hlásili, že je to poměrně běhatelná tyčovina, tak jsem si řekl, že nebudu nic vymýšlet a půjdu rovně. To, na co jsem narazil bych ale rozhodně za běhatelné nepovažoval. Hustá tyčovina s klackama pod nohama a sem tam nějakým hodně trnitým keřem ve mě zpočátku vyvalala pocit zoufalství. Naštěstí se ukázalo, že se v tom dá orientovat. Ač nejsem příznivcem vsunutých middlů na klasice, tak tohle se dalo v pohodě umapovat.

Po vyběhnutí z hustníkové části už to sice bylo převžně o tom, běžet co nejrychleji, ale bohužel jsem se nedokázal vyvarovat drobných chyb v dohledávkách, protože jsem nemohl nějak přijít na chuť mapě. Když už jsem si říkal, že mě aspoň dneska nikdo nedoběhne, tak pár metrů před sběrkou se okolo mě prohnali Vojta Sýkora a Pája Kubát. Nakonec z toho bylo 8. místo. 10 minut na prvního Dýma. Poměrně dobrý výkon, ale rozhodně tam mezery byly. MAPA | ZÁZNAM GPS