Zima se letos opravdu vydařila, a stejně tak moje zimní příprava. O víkendech jsem polykal desítky kilometrů na lyžích a ve všední dny jsem k tomu přidával rychlé běžecké kilometry, když k tomu přičtu stovky kilometrů na kole naježděných z práce a do práce, litry prolitého potu při večerních posilovacích seancích a navrch ještě utrpení při józe, tak musím říct, že se z jara cítím docela dobře. Proto jsem se nemohl dočkat ani mého nejoblíbenějšího závodu, kterým je bezpochyby klasika s hromadným startem. Jsem opravdu vděčný poařadatelům z PHK, že tenhle závod pořádají.

Nicméně prvním závodem pro mě bylo sobotní první kolo českého poháru štafet. Když jsem stál na D5 v dlouhé koloně a auto mi hlásilo přehřátý motor, už jsem přestával doufat, že si první úsek vůbec zaběhnu. Nakonec to sice nebyla moje oblíbená rozvičovací hodinka, ale na start jsem se postavil. A jako obvykle v hradeckých terénech se od začátku šlo dost zostra. Letos to bylo o dost trnitější a pichlavější, ale stejně moc pěkné. Neúčast některých českých hvězd částečně vynahrazovala přítomnost maďarských reprošů. Na prvním úseku Aron Bakó předvedl, že obzvlášť na cestách, mu to lítá a na dlouhém doběhu nám nedal šanci. Já jsem doběhl asi o 10 vteřin zpět na třetím místě. Na druhém úseku běžel trochu netradičně Zvíře, který sice nestačil na ty nejrychlejší, ale i tak po dobrém výkonu předával na 4. místě. Na třetím úseku měl Píkej za úkol nějakého toho soupeře předběhnout. Ale bohužel to nebyl jeho den a několik drobných chybek znamenalo celkové třetí místo. S takovým výsledkem můžeme být spokojeni, i když Píkej neměl úplně doboru náladu po závodě 🙂

Zlatý hřeb víkendu přišel v neděli. Klasika s hromadným startem. Tenhle závod mě strašně baví a vždycky si připadám trochu jako na Tour de France. Běžci se střídají ve vedení, snaží se o úniky a ti slabší postupně odpadají. A nakonec většinou spurt do cíle. Zábava od startu až do cíle. Letos se sešla o něco silnější konkurence než loni. Zvlášť Píkejovi dlouhé nohy budily hrůzu.

Na první kontrole, která byla i hlavní uzlovkou dlouhého motýla jsme se rozdělili. Já jsem bohužel pokračoval na jiné křídlo, než Píkej, Tomáš Křivda a Aron Bakó. Velmi silná trojice, která běžela spolu. My jsme se drželi vepředu ve skupince s Pavlem Brlicou, Johanem Vavrysem a Jirkou Valešem. Jirka Valeš nakonec odpadl. Johan běžel neskutečně a ukazoval nám, že i zdánlivě pomalejší postupy zarostlýma pasekama mohou být rychlejší než obíhačka po cestě. Po doběhnutí do posledního motýlku jsme neměli přehled, kde se pohybuje skupinka z druhého křídla, ale tušil jsem, že budou před námi. Nakonec se ukázalo, že před námi doběhl pouze Píkej a Tomáš Křivda. Můj finiš s Pájou Brlicou, který jsem o vteřinu prohrál, tak byl o třetí místo. No nevadí, stejně díky za skvělej závod.