První podzimní závody se konaly v nouzových terénech kvůli kůrovcové kalamitě. Náhradní terény byly ale vybrány skvěle tak, že se hodily na závod, který se v nich běžel. Sobotní long v Kladkách a nedělní middle v Boskovicích.

Sobotní long

Do Kladek jsme se vrátili už po 3 letech od posledního závodu, a to MČR na klasice 2018. Běželo se v totožném lese jako tehdejší finále. Řadu míst jsem tak poznával a ne všechny postupy se daly vymyslet úplně jinak, takže tam byla trochu i jistota při některých volbách postupů. Klasika neměla nijak strašidelné parametry. 800m převýšení na 12 km je sice dost, ale tipoval jsem, že vítěz to půjde pod 80. Tento tip mi sice nevyšel, ale nebyl jsem daleko (Tom Křivda to šel za 82 min). Před závodem jsem se necítil úplně dobře a ani během závodu se mi nezdálo, že by mi to nějak běželo. Nicméně ani jsem neměl žádnou vyloženou krizi, jako například na loňské klasice. I když musím říct, že při postupu na trojku, po vylezení kopce, jsem si říkal, že už mě uričtě musí ti za mnou doběhnout :). Nakonec jsem závod zaběhel za rovných 90 minut, což stačilo na solidní 7. místo. Závod se mi líbil. Byly tam volby postupů, žádné zákeřnosti. Takhle má správná klasika vypadat. Jediné, co bych mohl pořadatelům vytknout, je to, že cíl nebyl v centru a muselo se jít asi kilometr do kopce, což po klasice bylo dost náročné. Ale chápu, že můžeme být rádi, že jsme někde mohli běžet.

Nedělní middle

Middle se běžel v terénech nad Boskovicemi. Ve stejném prostoru jsem běžel áčka v šestnáctkách před 15 lety. Už jsem si samozřejmě vůbec nepamatoval, jak les tehdy vypadal, ale rozhodně mapa výrazně zbělala. Nyní byla většina prostoru krásný borový les s mnoha teréními detaily, hodně podobný terénům na severním plzeňsku, kde v posledních letech běhám na mapě nejvíc. Závod mě dost bavil. Bylo nutno běžet rychle a přesně (s tou rychlostí byl trochu problém, vzhledem k bolavým nohám po klasice, ale šlo to 🙂 ). Úvodní část závodu jsem proběhl bez zaváhání. Poté přišly dvě kontroly v trochu zavřenější části lesa, kde jsem něco málo nechal, a to zejména na 12. kontrolu, kde jsem nedokázal správně přečíst mapu. Poté už to zase šlo. V závěru, kde jsme naběhli do zelenější pasáže, jsem šel dost opatrně, ale asi se to vyplatilo, protože jsem neudělal žádnou chybu, narozdíl od některých soupeřů. Nakonec z toho bylo, k mému překvapení, opět 7. místo, i když s velkou, cca 6 minutovou, ztrátou na, v sobotu nestartujícího, Vojcka a Dýma. Nutno podotknout, že závodníci ve výsledcích za mnou ztráceli pouhé sekundy. Kdybych běžel jen o půl minuty pomaleji, tak bych skončil třeba 13. nebo 14. Takže velmi vyrovnaný závod.