Konečně jsme se dočkali víkendu, kdy nebyl na programu ani jeden sprint, což jsem s povděkem kvitoval. Na jednokolové MČR na middlu a jeden závod českého poháru jsme ses vypravili do mých oblíbených králickosněžnických terénů, konkrétně do Vojtíškova, tedy Woitzdorfu, jak se obec před vysídlením němců jmenovala a jak pořadatelé pojmenovali i mapu. Ve Vojtíškově jsem běžel áčka v roce 2005 a následně jsme tam byli i na soustředění, takže jsem věděl, co mohu od terénu čekat.

MČR middle

Závod byl pěkný, kopcovatý a taky hodně rychlý. Zároveň mapově výrazně jednodušší, než jsem čekal. Bohužel jsem startoval hodně na začátku startovního pole. Les se zejména v závěrečné části, která se běžela v travnatém svahu, hodně zrychloval. Nevydařil se mi začátek závodu. Na jedničku jsem doběhl dobře, ale neviděl jsem lampión. Na dvojku jsem kontrolu mírně podběhl. To ale jak jsem slyšel udělalo poměrně hodně lidí. Na trojku jsem se z kopce rozběhl a kontrolu jsem podběhl opavdu hodně. Poté se mi povedlo zkoncentrovat a do cíle už jsem doběhl relativně bez chyb. Nakonec z toho bylo 18. místo, což není tak špatný, ale myslím, že kdybych startoval o něco později, bylo by to lepší. Trať byla pěkná, ale myslím, že mohla být klidně těžší a delší – vítěz to běžel pouhých 31 minut.

Zkrácený long

V noci přes Králický sněžník přešla studená fronta a v neděli bylo dost chladno, a taky větrno. To se ukázalo jako štěstí, protože nedělní trať byla náročná a kopcovatá a ve vedru by to bylo ještě výrazně náročnější.

Začátek závodu se běžel ve stejném prostoru jako včerejší middle. Až do jedenácté kontroly nás čekaly spíše technické postupy bez nějakých zásadních voleb postupu. Bylo to hodně kamenité a v bažinatých částech taky hodně mokré. První dlouhý postup přišel na 12. kontrolu. Zvolil jsem variantu nahoru a traverzem, která se ukázala být tou správnou. Pak nás čekal náročný 15 vrstevnicový výběh na třináctku a potom už “královský” postup závodu. Zvolil jsem jako jeden z mála variantu do půlky postupu po cestě a pak dlouhým traverzem kamenitým svahem sklesat ke kontrole. A jak se ukázalo, nebyla to volba vůbec špatná. Měl jsem tam druhý nejrychlejší mezičas, ale troufnu si tvrdit, že moje volba by byla v podání reprošů nejrychlejší. Potom už následovala technická ťukačka ve svahu s mnoha kupkami a teréními detaily. Když jsem doběhnul do cíle, tak jsem vedl o celé čtyři minuty a na prvním místě jsem dlouho zůstával. Bylo to samozřejmě kvůli tomu, že byla nalosována červená skupina. Nicméně konečné 7. místo znamená velkou spokojenost.