Po dlouhé pauze konečně nastal den D a my jsme se opět mohli postavit na start celostátních závodů. A hned nás čekal náročný program, kdy se v jeden den běžely hned dva mistrovské závody. Ráno MČR ve sprintu v Hradci Králové a odpoledne MČR sprintových štafet v Pardubicích.

MČR sprint

V centru Hradce se už běželo množství závodů či tréninků, a tak bylo před závodem k dispozici dost studijních materiálů. Těšil jsem se proto na pěkný městský sprint s množstvím voleb postupů a kontrolama v terasách a na hradbách. Podobně jako tomu bylo například na JWOCu 2013. Bohužel musím přiznat, že mě stavba tratí trochu zklamala. Na trati byly dva shluky kontrol, které byly za běhu jen velmi těžko čitelné. První na terasách Karla Očenáška. Pět kontrol na velmi malém prostoru. I když jsem měl terasy zapamatované, tak se mi za běhu neodařilo rozluštit umístění kontrol, zvlášť trojky s popisem konec louky. Navíc úzké schody způsobovaly kolize mezi množstvím závodníků. Další shluk přišel u lávky přes Orlici, kde mi některé kontroly připadaly jako zbytečné nachytávky v těžko rozluštitelném prostoru. Konec závodu se běžel mezi záhonky u univerzity, kde překvapivě dost lidí nechalo nachytat. I když jsem si závod představoval víc ve městě, tak na druhou stranu chápu nutnost dovést tratě k univerzitě a poměrně málo času na přípravu závodu.

Co se týče mého výkonu, tak jsem docela sokojenej. Měl jsem akorát problém s rozluštěním umístění třetí kontroly, které bylo i s pomocí popisů jen velmi těžko rozluštitelné. Hned po náběhu do teras se mi stala také nepříjemné věc, kdy jsem si na schodech špatně šlápnul. Moje pevně utažená bota zafungovala trochu jako tejpka, ale v důsledku toho se roztrhla po celé své délce, takže mi zbytek závod vylézala noha ven, což nebylo moc příjemné. Největší chybu jsem však udělal na desáté kontrole, kde jsem špatně přečel mapu a myslel si, že průchod ke kontrole bude otevřený. Dlouho jsem tam pak váhal. Nakonec z toho bylo 16. místo se kterým jsem spokojenej.

Všechny negativa však přebilo druhé místo mé drahé ženy v dámské kategorii, když nestačilo pouze na naší sprinterskou jedničku Terku Janošíkovou. Sice všichni píšou, jaké je to překvapení, ale já jsem to tak trochu čekal s tím, jak letos běhala :).

MČR sprintové štafety

Na sprintové štafety jsme se přesunuli do Pardubic. Paradoxně bylo letošní centrum vzdáleno pouhé dva kilometry vzdušnou čarou od toho loňského. Nicméně terén byl úplně jiný. Moc jsem před závodem nevěděl, co od toho čekat. Věděl jsem pouze, že to bude leťák. Ve výsledku to byl totální úprk, více méně bez jakýchkoliv mapových záludností, řekl bych přesný opak ranního sprintu. Vzhledem k terénu se asi nic víc vymyslet nedalo. Mě závod ale úplně nesednul.

Letos jsem běžel za pardubické béčko. Před závodem jsem se necítil úplně dobře. V nohách byla znát únava po sprintu. Na prvním úseku nám šla výborně Ivetka, která přinesla štafetu v popředí. Pak jsem byl na řadě já. Po vyběhnutí jsem se nedokázal vůbec rozběhnout. Závod mi vůbec nechutnal a předbíhal mě jeden soupeř za druhým. Ve školce jsem ještě udělal hloupou chybu, kdy jsem v mapě viděl průchod plotem, ale ve skutečnosti to byla pouze rýha po přehnutí mapy. Ztratil jsem tam tak 15 – 20 vteřin a to je na takto rychlém závodě, kde se téměř nedají dělat chyby, příliš. Třetí úsek běžel Noga zhruba stejně jako já. Na posledním úseku nám šla čerstvá juniorská mistryně republiky ve sprintu Janča, která zaběhla pěkně a nakonec uhájila celkové desáté místo. Osobně bych dal přednost něčemu kopcovatějšímu a těžšímu, ale to se u nás v Pardubicích hledá špatně 😀

Nakonec můžeme být rádi, že jsme si konečně pořádně zaběhali, organizace klapala a počasí přálo, tak snad příští rok snad už proklatej coviďák zmizí a zaběhneme si i s diváckou kulisou.