Tak jsme se dočkali. Další covidová sezóna začala. Ačkoliv jsem to nečekal, tak nám bylo povoleno závodit. Sice jen s negativním PCR testem, v omezeném množství a za zpřísněných podmínek, ale přece. První dvojzávod českého poháru se běžel na Vysočině 🥰. V sobotu sprint a v neděli middle v mém oblíbeném terénu na Čeřínku (i když značně sežraném kůrovcem).

Podvečerní sprint mezi divou zvěří

Před závodem pořadatelé řešili vážný problém s povolením vstupu do ZOO, kde se mělo částečně běžet. Vedení ZOO požadovalo, abychom běhali s respirátorem 🤦‍♂️. Nakonec se to vyřešilo dost zvláštním nařízením, že závodník, přiblíží-li se na méně než dva metry k návštěvníkovi ZOO, si musí nasadit roušku. Už od pohledu je to naprostá hloupost, ale znáte to, papír snese všechno. Navíc byl posunut start až do podvečerních hodin, přičemž ti nejlepší startovali až po zavíračce ZOO, čímž problém s rouškou odpadal. Co jsem slyšel, tak realita byla taková, že roušku neměli ani návštěvníci ZOO, a tak u dříve startujících běžců zůstala také jen na krku. Já sám jsem startoval už po zavíračce, takže jsem tam nikoho nepotkal.

Samotný závod byl velmi pěkný. Začátek ve městě a v pěšinách ve svahu pod hradbami a konec v ZOO. Zatímco začátek byl velmi rychlý a relativně mapově jednoduchý, tak v závěru musel závodník dost zpomalit, aby to v ZOO umapoval. Jelikož jsem letos nečekal, že by se nějaké závody běžely, tak jsem se ani nijak zvlášť nepřipravoval, takže intervaly jsem běžel nanejvýš dvakrát. A na sprintu to bylo znát. Nedokázal jsem běžet tak rychle, jak bych si představoval. Mapově jsem šel ale relativně čistě. Pouze na druhou kontrolu jsem zvolil horší volbu postupu a na trojku naběhl na rampu, přičemž kontrola byla dole, což mě nějaký ty sekundy stálo. Nakonec z toho bylo 19. místo. S tímto výsledkem jsem vcelku spokojen.

Nedělní chuťovka

Po třinácti letech jsme zase dostal příležitost běžet velký závod v jednom z mých nejoblíbenějších terénů. Nicméně terén na Čeřínku v posledních letech doznal výrazných změn, a to zejména kvůli kůrovci 🐞. Některé části lesa se proměnily ve velké paseky. Možná trochu překvapivě to ale závod trochu ozvláštnilo a udělalo zajímavějším. V článku na O-news Matěj Burda píše o “nepříjemných postupech na zaklackované pasece”. Tenhle názor ale nesdílím. Mně postupy přišly zajímavé a netradiční. Paseka taky nebyla nějak extra zafekálená, takže se po ní dalo běžet, dalo to zabrat, ale o tom přeci orienťák je ne?

Závod se mi povedl. I přesto, že jsem se nevyvaroval několika chyb, tak soupeři chybovali daleko víc. K tomu přispělo kromě toho, že to byl první lesní závod, také to, že pro nás, co netrénujou v zimě v Keni, šlo o první opravdu teplý den v letošním roce. I na mě se teplo podepsalo a na postupech po pasece jsem se cítil dost tuhej, i když možná to byl jen pocit, protože podle mezičasů jsem běžel docela rychle. Líbila se mi i stavba tratí. Sem tam se objevila volba postupu, dohledávky také nebyly zadarmo. Nakonec z toho bylo trochu překvapivé 8. místo a po delší době zase umístění v top10 v závodě ČP, takže spokojenost.

Musím také pochválit jihlavské poořadatele. I přes veškeré potíže, které s pořádáním měli a také nesmyslná covid pravidla se s tím poprali dobře ke spokojenosti všech zúčastněných, ale myslím, že i doprovodu a trenérů, kteří nemohli bohužel běžet.