Na tradiční podzimní trojzávod jsme se letos sjeli do okolí Hořic. Jako první přišly na řadu štafety v Miletíně. Terén byl velmi pěkný. Hodně borůvčí, sem tam nějaký kámen či skalka a hodně hustníků. Jen v závěrečném pytlíku se vběhlo do hlubokého údolí, kde bylo skal o trochu více. A byl to leťák. Sedmikilometrové tratě se chodily okolo 36 minut. Naší štafetě ve složení já, Píkej a Noga závod vyloženě sednul a po delší době jsme se vrátili na nejvyšší stupínek. Na co si musím postěžovat, jsou nevyrovnané farsty. Myslím si, že závodníci na všech farstách by měli být stále v kontaktu. Moje trať byla v úvodu o něco delší, kvůli tomu jsem ztratil kontakt s čelem a kolem mě se objevili běžci, které bych tam jářku nečekal. I když jsem potom měl kratší pytlík a čelo více méně stáhnul, tak si myslím, že kdyby byly farsty vyrovnanější, tak se závod mohl odvíjet jinak. Píkej a Noga podali skvělé výkony a nakonec jsme o více než minutu zvítězili. Doufal jsem ve výhru v podobě hořických trubiček, když už jsme byli u těch Hořic. Dostal jsem však pouze placky a prý “smotej si sám”. No nevím, kdo si tohle může normálně koupit :D. 

Odpoledne jsme se přesunuli do Lázní Bělohrad. Před startem se zatáhlo a spustil se liják, který vydržel snad celý závod. S cestou na start jsem co nejvíc otálel, ale nakonec jsem vzal tílko a kraťasy a vyrazil. Naštěstí jsem vzal boty se špuntama, ale i tak to bylo místama dost kluzký. Od hodně lidí jsem slyšel, že to byl sprint lehký, běžák a podobně. Ale nemyslím si, že sprint musí být nutně těžký a záludný jak bludiště, aby byl hezký a hoden titulu českého poháru. Mně se sprint naopak velmi líbil. Byl jeden z nejhezčích, co jsem za poslední roky běžel. Bohužel jsem na trati zvolil několik špatných voleb a skončil až 18. Nicméně výsledky byly tak našlapané, že mě stačilo běžet pouze o 21 vteřin rychleji a byl bych v desítce. A tak to ve sprintu má vypadat.

Na druhý den ráno jsme se přesunuli do Podhorního újezdu, vesnice u silnice, kterou snad každý velmi dobře zná z cest z HK do Krkonoš. Ze silnice však člověk nevidí, že o kousek dál je pěkný terén pro OB. Les byl sice opět hodně letecký, ale přibylo kopců, a to místy dost prudkých. Já jsem opět vyrazil na první úsek. Farsty byly bohužel opět dost nevyrovnané, možná ještě více než v sobotní závodě. Odbíhali jsme od kontrol klidně i o 90 stupňů jinam a na trati se křížili z úplně jiných směrů. Celý závod jsem se držel na úplném čele. Bohužel v lomu, jedinné těžší části trati, kam jsme vběhli těsně před diváckým průběhem, jsem udělal asi půl minutovou chybu a Vojta Sýkora mi asi o půl minuty cuknul. Před ním běžel ještě Wojciech Kowalski z Chocně. Nakonec jsem předával pátý s minutovou ztrátou na Kowalskeho. Za mnou však zela dvouminutová díra. Nakonec se závod rozhodoval až na třetím úseku, na který trochu překvapivě jako první vybíhala Choceň a Luhačovice. My jsme měli přes dvě minuty ztrátu a kousek za námi vybíhalo OK99 a taky Šumperk s finismenem Vojckem. Ten nakonec nenechal nikoho na pochybách o svých kvalitách a dovedl Severku k vítězství. Za ním zuřil boj o druhé místo mezi Píkejem a Danem Vandasem. Píkej nakonec roztočil z kopce svoje dlouhé nohy a dofinišoval naší štafetě pro druhé místo.