O víkendu jsem zamířil do nedalekých Mariánských lázní na dva závody ŽB Čechy západ. Trochu se divím, že nepřijelo více, než 900 závodníků, když terény byly výrazně zajímavější, než na konkurenčních závodech u Brna.

Tropický middle

V sobotu sice panovalo tropické počasí, ale bylo trochu umírněno vyšší nadmořskou výškou CHKO Slavkovský les, kde se závody běžely. Pořadatelé připravili poměrně zajímavý a náročný závod. Úvod se běžel v extrémně kamenitém svahu přímo nad městem. Bohužel mapa zde byla v desítce absolutně nečitelná a myslím, že kdyby byla tahle část závodů vypuštěna, nikdo by si nestěžoval. Možná kdyby byla mapa stejně kvalitní, jak na ČP v Doksech, tak by to šlo, ale tentokrát mapař zmapoval snad úplně každný kámen, což způsobilo v kombinaci s klikaticíma se pěšinama absolutně nepřehlednou změť. V naší kategorii v tomto prostoru byly první tři kontroly. Jen málokdo se zde vyvroval chyby. Já jsem vůbec nemohl najít dvojku, kde jsem nechal na vteřinu přesně dvě minuty.

Následně už se běželo ve velmi pěkném terénu plném kamenů, hustníků a pasaží, které mi hodně evokovaly skandinávské terény. Běžel jsem sice svižně, ale bohužel jsem se nevyvaroval chyb. Na 12. a 13. kontrolu, které byly ve velmi neprůhledném hustníku, a obzvlášť dvanáctka byla hondě na náhodu, jsem nechal další drahocenný čas. Nakonec z toho bylo “až” 4. místo se ztrátou necelé minuty na vítězného Honzu Flašara.

Výživná a krásná klasika

Po výrazném nočním ochlazení a vydatném dešti jsme nastoupili na klasiku. Čekal jsem že na béčkách bude klasika postavená malinko kratší, ale podle parametrů více jak čtrnáctikilometrová trať to moc nenaznačovala. Charakter terénu byl poměrně odlišný od sobotního middlu. Na kameny jsem skoro nenarazil, zato porostově byl les hodně pestrý. Místy jsem si připadal jak kdybych běžel někde v Norsku. Podmáčené bažinky, vysoká tráva, vrstevnicové tvary a podobně. Musím říct, že se mi to moc líbilo. Některé kontroly sice byly na patnáctce trochu na hraně s dohledatelností, ale celkově se trať docela povedla. Bylo zde i několik zajímavých voleb postupu. Od začátku se mi také běželo fyzicky velmi dobře, ale nevyvaroval jsem se drobných chyb. Zejména třetí kontrola v hodně nepřehledném hustníku dala zabrat. Na deváté kontrole jsem od Šuldy dostával už přes dvě minuty. Pak jsem to ale trochu nakopl, a bez výraznějších chyb jsem nakonec doběhl na prvním místě s náskokem přes dvě minuty na Flašku. Třetí Tomáš Rusý ztrácel už přes pět minut. Takže za mě spokojenost. Byl to jeden z těch závodů, který si člověk celou dobu opravdu užívá.