Sobotní štafety se běžely v Senticích. Běželo se ve velmi kopcovatém terénu, který nebyl ani moc zarostlý, jak jsem očekával že bude. Problémem hlavně bylo, že se příliš nevydařila mapa. Některé pasáže byly v mapě pojaty hodně zvláštně a ještě překvapivější bylo, že si do nich stavitel troufl dát kontroly. Samotná stavba tratí se mi vůbec nelíbila. Farsty nebyly spravedlivé. Například hned na záčátku jsem měl naprosto nevyrovnanou fárstu, která mohla být o minutu a půl pomalejší než ta nejvýhodnější varianta. Když jsem na trojce byl společně s lidma, které normálně vidím naposledy na startu, aniž bych udělal nějakou chybu, tak mě to dost psychicky rozhodilo. Z toho pramenily chyby a nepozornost a vůbec špatný výkon. Špatné farstování bylo ještě několikrát a dost mi to ubíralo síly, když jsem se snažil stahovat ztrátu. Nakonec z toho byl můj nejhorší výsledek na prvním úseku za dlouhou dobu. 9. místo. Noga a Píkej to sice vytáhli na třetí místo, ale i tak jsem dost nespokojenej.

Ještě o něco hůře dopadl odpolední sprint. Start byl daleko, tak jsem vyrazil s dostatečným předstihem. Když jsem ale 15 minut před svým startem dorazil, tak k mému překvapení nebyly nachystané ani koridory, ani startovní čísla ba ani startovací hodiny nebo nulovací krabičky a přítomni byli pouze dosti nervózní a dezorientovaní pořadatelé. Bylo nám oznámeno, že se start posouvá o 15 minut, během té doby proudili další a další lidi, po dalším posunu na neurčito se již předstartovní prostor zcela zaplnil a eliťáci se tu sešli komplet. Po 33 minutých odkladu se konečně z ničeho nic začalo startovat. Nebylo to uplně nejlepší, protože jsem byl připravenej a najezenej na svůj start a teď už jsem nebyl nějak naladěnej na závod. Hned začátek se nepovedl, když mapový start byl asi metr po vyběhnutí a první kontrolu jsme měli asi 50 metrů odsud, ale po prudké změně směru. Než jsem našel start na mapě, tak jsem uběhl těch 50 metrů úplně jiným směrem a musel jsem se vracet. Potom se mi vůbec neběželo dobře a volil jsem špatné postupy až přišla osudná 13 kontrola. Při náběhu na dvanáctku jsem svoji kontrolu zahlédl a věděl jsem, že tam je. Po oražení dvanáctky jsem se ani nekoukl do mapy a běžel na třináctku. Bohužel jiná kontrola byla asi 5 metrů od ní. Sice na druhé straně výklenku, ale protože jsem před tím kontrolu viděl, tak jsem nepředpokládal, že by tam byla ještě nějaká jiná a automaticky jí narazil. Po doběhu docíle jsem byl dost naštvanej jak na pořadatele, kteří nejsou schopní na závodě ČP a WRE zajistit, aby na startu byly startovací hodiny, i když na to měli celý den. A taky na sebe samozřejmě.

Disknutá kontrola

Mimochodem jsem udělal to stejné jako Ňuf a věřím, že plno dalších lidí.

Další den jsem se na štafety vypravili kousek od Ivančic. Na mapě Réna, která byla pojmenována podle stejnojmeného kopce, kde bývalo hradiště v době bronzové, následně i v období Velkomoravské říše a následně až do 12. století, kdy bylo zničeno. Takže jsme probíhali historií. Terén byl opět typicky Jihomoravský. Velké převýšení hodně podrostu, ostružiní i kopřiv. Ale hlavně bylo vlhko. Po nočním dešti se ráno velmi oteplilo a stačila pouze rozvička, abych se zpotil jak kůň. Samotný závod byl mnohem hezčí než v sobotu, tratě celkem pěkné. Tentokrát jsem se držel své klasické taktiky jít od startu do čela a držet to. To se víceméně dařilo až do 15. kontorly, která byla v jámě schovaná tak, že nebyla vůbec vidět. Několikrát jsem kolem proběhl, ale prostě jsem jí nemohl najít. Ztratil jsem tam víc jak minutu a předběhlo mě 10 lidí. Další dva postupy jsem z posledních sil nakopl a na 17 do kopce jsem skoro všechny předběhl. Sice mě to dost vyčerpalo, ale naštěstí mi ještě zbyly nějaké síly. Na průběhu už jsem byl druhý. Do cíle jsem doběhl třetí těsně za druhou Opavou a před Žabinama. Ondru Semíka jsem už stáhnout nedokázal a nadělil mi asi 20 vteřin. Nakonec jsme skončili třetí, ale Píkej rozhodl až na finiši, když přejel famozně běžícího Chrobáka za Žabiny B. No máme se kam posouvat. Výkony nebyly ideální.

Záchranářský postup