Šumperská trojkombinace

Sprintový Český pohár v Šumperku

Konečně jsme se dosčkali letošního prvního závodu českého poháru. Byl jím sprint v centru Šumperka. Už od 10mily jsem se necítil nějak ve své kůži, tak jsem od sebe žádný extra výkon neočekával.

Závod se běžel v historickém centru Šumperka a přilehlých sídlištích a parcích. Musím říct, že to byl stavbou tratí jeden z nejhezčích sprintů za poslední roky. Žádné zbytečně nachytávky ani umělé překážky. Důležitý byl koncentrovaný výkon a rychlost v nohách. Přesně takhle by podle mě sprint měl vypadat. Spokojenosti nahrálo určitě i pěkné počasí, což na závodech pořádaných KSU rozhodně nebývá zvykem :). Líbilo se mi i centrum závodu, které bylo sice trochu stísněné, ale aspoň měl závod pěknou astmosféru.

Co se týče mého výkonu, tak jsem spokojen. Šel jsem poměrně plynule a bez větších zaváhání. Bohužel jsem nezvolil ideální volby, ale i tak to stačilo na 15. místo. I když nutno říct, že čelo mi uteklo poměrně dost, ale na to rychlost nemám. Jak jsem říkal po závodě – pro mě by bylo ideální, kdyby závod byl ještě o deset minut delší.

MAPA

Vítězné štafety

Na odpolední závod jsme se přesunuli do kopečků nad Šumperkem. Počasí už začínalo být typické pro KSU. Naštěstí déšť ještě před startem ustal, takže jsme celou sobotu zůstali suší. Jelikož jsem si jaksi nepřečetl pokyny, tak mě dost překvapila cesta od aut do centra. Cestou tam sejít sjezdovku a cestou zpátky ji vylézt bylo skoro stejně náročné, jak závod samotný. Rozhodně si člověk nechtěl zapomenout boty v autě.

Letos poprvé se také sešla skoro kompletní startovní pole. Já jsem tradičně běžel první úsek a konkurence na něm byla nemalá. Mimo jiné duo našich v současnosti nejlepších o-běžců Dým a Vojcek. Závod to byl trochu jiný, ne jsem čekal. Byl to totiž totální leťák. Kromě asi dvou kontrol se celou dobu letělo v bílém lese (občas sice dost do kopce). Já jsem si ho udělal ještě fyzicky náročnější, protože jsem hned na jedničku, která byla na štafety opravdu nezvykle blízko, vyrobil asi půlminutovou chybu, když jsem úplně špatně přečetl mapu a přidal si dvě vrstevnice navíc.

Když jsem jedničku konečně orazil, byl jsem skoro úplně poslední. Takže stíhací jízda mohla začít. Další dvě kontroly jsem jel po hadovi závodníků a jen jsem si hlídal směr. Na pětce už jsem byl na konci první skupiny a na šestku mě uklidnilo, když jsem viděl Vojckovi záda. Pak následoval poměrně brutální výběh do kopce, kde jsem svoji stíhačku dokonal. Pak jsem sice nebyl úplně ready přejít zpátky do tempa na rovině, takže mi asi šest lidí přede mnou cuklo, že jsem je neviděl a šel jsem několik postupů sám a kousek za mnou Chlup, který měl ale dost rozdílné fársty. Pak přišla jediná pasáž závodu, která byla v hustníku. Tam jsem měl výhodnější fárstu a tak jsem probíhal arénou na 4. – 6. místě. Nakonec jsem poslal Píkeje do lesa na šestm místě. Vlastně nakonec na pátém, protože Dýmovi (pro změnu :D) nezaznamenal čip cílovou kontrolu, takže byl DISK. Tentokrát byl ten DISK dost unfair, protože se razila bezdotykově a Dým ji evidentě prošel, takže jsem čekal, že jury rozhodne o oddisknutí. Nakonec se tak nestalo (když píšu tento článek, tak nevím proč)

Píkej běžel skvěle a vytáhl nás na de facto 1. místo, i když žabiny byly celou dobu před námi. Finišmen Noga také nezklamal a tak jsme mohli zase po nějaké době a rozhodnutí jury zase slavit vítězství v ČPŠ.

MAPA

Propršené drama

V neděli se opět na stejném místě běžel další český pohár štafet. Oproti sobotnímu byl ale dost odlišný. Zaprvé nám přestalo přát počasí. Celou noc a celé ráno pršelo. Les a především hustníky byly značně mokré. Jiný byl i terén. Prostor byl mnohem zavřejnější s množstvím hustníků a bažin (to už napovídal i název mapy “V Močálech”). Hodně mi to přípomínalo terén MČR štafet a družstev před dvěma roky. Orientačně byl závod tedy také náročnější.

Opět jsem šel první úsek. Tentokrát byla jednička naštěstí bez problémů. Běžel jsem tedy od začátku v popředí. Co mě dost překvapilo bylo ale to, že jsem už po oražení páté kontroly byl úplně sám. Srovnalo se to asi až o kilometr dál na jedenáctce. Fárstování bylo dost zvláštní. Věřím, že si s tím stavitel vyhrál a chtěl udělat závod zajímavý, což se rozhodně povedlo, ale zároveň si nemyslím, že to bylo úplně spravedlivé. Mě se třeba na třinácté kontrole stalo, když jsme běželi ve skupince asi šesti lidí, že jsem měl sám o poznání nevýhodnější fárstu a zbytek mi nepříjemně cukl (může to být pro mě i výhoda, protože když se potom víc hecnu a skupinu doženu, tak tím získám).

Nakonec jsem dofinišoval na čtvrtém místě. Ale 300 metrovej doběh celý do kopce dal pořádně zabrat, rozhodně jsem rád, že jsem neběžel třetí úsek a nemusel s někým finišovat. Druhý a třetí úsek jsme tentokrát prohodili. Noga na druhém udělal hned na dvojku chybku a nechal se doběhnout Luhačovicema a Hradcem. Žabiny, které tentokrát razily cíl bezchybně se s náskokem pohybovaly na prvním místě. V závěrečném pytlíku vytvořil Noga asi půlminotový náskok na dvojici pronásledovatelů. Vybíhal tak Píkej a za ním Ňuf s Vojtou Sýkorou. A rozhodly fársty. I když šli všichni dobře, tak díky nejkratší fárstě si pro druhé místo doběhl Ňuf. Píkej dofinišoval pro bronz. Takže taky spokojenost

MAPA